Včera byl den dětí (pokud čtete zítra, tak předevčírem, pokud čtete někdy jindy, tak prostě byl), a i když už jsem spíš než aktivním dítětem, dítětem v záloze, neznamená to, že bych si jej nemohl užít. Takže jsem se včera dětsky učil, dětsky papal, dětsky si spletl kus látky s kůzlátky a den dětsky zakončil pozorováním chlápka, který prý rád provozuje brutální sex s nemocnými zvířaty (alias basák z Mig 21). A aby těch kulturních zážitků nebylo málo, byl jsem dnes (případně včera nebo dávno) na Star Treku. A jelikož toho mám dost k podělení se, tak dnes (snad už víte) ještě trochu promačkám klávesnici…
Na jednom hudebním blogu o indies kapelách (odkud mám skvělé Hoosiers, viz přehrávač) jsem narazil na novou desku Sunshine. To by nebylo tak divné, kdyby se nejednalo o blog španělský. A potom, že se naše kapely nemůžou dostat ven… Vůbec se teď s novými deskami mých oblíbených kapel roztrhl pytel (či spíše internetové připojení), takže jsem trochu na prášky (jen pouhé Placebo?), zapíjím to zeleným čajem (mám Green Day?) a maniakálně se na ulici modlím (že bych patřil mezi Manic Street preachers), aby to přestalo. Prostě jsem už s přibývajícími léty mimo… nebo jsou to jen (u)Lety mimo? Ale pořád je lepší být v zajetí písní než plísní…
Blíží se léto, což znamená, že se blíží i další upocené prázdniny a dovolené (případně plniny a zakázané), a což také znamená, že se blíží i období nejrůznějších festivalů a festiválků. A na některých snad rozbiju i svůj tábor (Proč se říká „rozbít“, když jej vlastně stavím?). Snad se i leckde potkáme. Bohužel se letos nepotkáme na Pohodě, jelikož mě čeká něco, co bych nečekal. Bude ze mě totiž dětský vedoucí, tak snad si povedu dobře. A jestli ne, tak aspoň z toho budou zajímavé hlupoty. Třeba už teď vím, že budou mít, kvůli zahradničení u Bubliny, určitě o kolečko víc…
Tak jsem se, i přes hlasité sebe hlušení, promačkal na konec. Ne, že by se mi v hlavě nerojilo spoustu dalších myšlenek (jak třeba rozeznat lásku od planých neštovic a dokázat to činem?), ale ty si raději budu uchovávat jen tak jak jsou. Proč je zbytečně zatěžovat slovy, když si můžu sám užívat jejich přímo nadpozemskou lehkost. A kromě toho vím, že dlouhé, nezáživné řeči nejsou příliš účinné, zatímco ty kratší a „legrační“ se líbí víc. Takže konec hlušení i mačkání, jdu si užívat rytmus ticha…
Na jednom hudebním blogu o indies kapelách (odkud mám skvělé Hoosiers, viz přehrávač) jsem narazil na novou desku Sunshine. To by nebylo tak divné, kdyby se nejednalo o blog španělský. A potom, že se naše kapely nemůžou dostat ven… Vůbec se teď s novými deskami mých oblíbených kapel roztrhl pytel (či spíše internetové připojení), takže jsem trochu na prášky (jen pouhé Placebo?), zapíjím to zeleným čajem (mám Green Day?) a maniakálně se na ulici modlím (že bych patřil mezi Manic Street preachers), aby to přestalo. Prostě jsem už s přibývajícími léty mimo… nebo jsou to jen (u)Lety mimo? Ale pořád je lepší být v zajetí písní než plísní…
Blíží se léto, což znamená, že se blíží i další upocené prázdniny a dovolené (případně plniny a zakázané), a což také znamená, že se blíží i období nejrůznějších festivalů a festiválků. A na některých snad rozbiju i svůj tábor (Proč se říká „rozbít“, když jej vlastně stavím?). Snad se i leckde potkáme. Bohužel se letos nepotkáme na Pohodě, jelikož mě čeká něco, co bych nečekal. Bude ze mě totiž dětský vedoucí, tak snad si povedu dobře. A jestli ne, tak aspoň z toho budou zajímavé hlupoty. Třeba už teď vím, že budou mít, kvůli zahradničení u Bubliny, určitě o kolečko víc…
Tak jsem se, i přes hlasité sebe hlušení, promačkal na konec. Ne, že by se mi v hlavě nerojilo spoustu dalších myšlenek (jak třeba rozeznat lásku od planých neštovic a dokázat to činem?), ale ty si raději budu uchovávat jen tak jak jsou. Proč je zbytečně zatěžovat slovy, když si můžu sám užívat jejich přímo nadpozemskou lehkost. A kromě toho vím, že dlouhé, nezáživné řeči nejsou příliš účinné, zatímco ty kratší a „legrační“ se líbí víc. Takže konec hlušení i mačkání, jdu si užívat rytmus ticha…
Žádné komentáře:
Okomentovat