Trochu se bojím, že se začnou měnit čtenáři/ky hlupot (pokud teda jsou). Také je divné psát o čtenářích/kách hlupot, když pro ně (vás) zrovna píšu. A nečtenáři, nečtenářky (nečte nářky?) a ostatní genderové nářky si to jen stěží přečtou. Navíc by se tím stali čtenáři (ne že by se z holek měli stát kluci). To je asi zbytečný psát, tak zas nevím proč to píšu. Ale zpátky k obavám, aby bylo po obavách, teda tajnostech. Možná je to trochu škoda, protože to vůbec není tak zajímavé, jak vypadalo, že by mohlo. Ale abych to zbytečně neprotahoval. Jedná se o to, že když do googlu napíšete „brutální sex s nemocnými zvířaty“ první stránka, která se objeví, jsou hlupoty. To je vše. Však jsem říkal, že to není moc zajímavé…
Jsem nějaký přetažený, něco jsem si natáhl, potřeboval bych něco konečně dotáhnout a za chvíli se zase někam potáhnu, i když bych se potřeboval spíše natáhnout. Ale abych to zas zbytečně nenatahoval, prostě mám pocit, že se to všechno se mnou nějak táhne. Třeba myšlenka o pohádkách v polygamii. Myslím si, že pokud by byla společnost polygamní, byl by problém s délkou některých pohádek. Princ by totiž musel zachraňovat více princezen, a takové zachraňování by se pěkně protáhlo. No, nebo by vznikala pokračování. Takže už asi chápu, proč vznikla Arabela dvojka. Nevím proč, ale trojku si s Arabelou představit nedovedu…
Jeden přetažený nepolygamní a nepohádkový námět na pohádku. Ctihodný nacpavač klobouků Bert je rozladěn svou nezralou manželkou. Neustále mu totiž potápí loďky ve vaně. Proto Bert ženu opustí a rozhodne se vstoupit do vysoké politiky. Ta nízká je v té době obsazena. Bert srší nápady, avšak jeho reformu justice zhatí nedostatek financí. A také platná ústava. Bert tak opouští i politiku, a protože chce být nadále prospěšný lidstvu, otevře si tetovací salón. Také se vrací ke své ženě, jelikož pochopí, že pro něj byla nepřetržitou inspirací po celých devět hodin jejich předchozího manželství…
Protože i já chci být prospěšný, či alespoň pro směšný, raději se půjdu natáhnou a nebudu už tuhle hlupotu zbytečně natahovat. A to ani přesto, že dnešní myšlenky jsou jen takové radosti z blbostí. V koncích jsem si konečně potvrdil, že psaní a následné čtení je vskutku dobrým prostředkem pro uchránění se před všemožným přetažením, a že ním se lze ubránit fakticky čemukoliv. A ne-že-ním-se. A ani nebudu. To jen tak na okraj, i když na konec…
Jsem nějaký přetažený, něco jsem si natáhl, potřeboval bych něco konečně dotáhnout a za chvíli se zase někam potáhnu, i když bych se potřeboval spíše natáhnout. Ale abych to zas zbytečně nenatahoval, prostě mám pocit, že se to všechno se mnou nějak táhne. Třeba myšlenka o pohádkách v polygamii. Myslím si, že pokud by byla společnost polygamní, byl by problém s délkou některých pohádek. Princ by totiž musel zachraňovat více princezen, a takové zachraňování by se pěkně protáhlo. No, nebo by vznikala pokračování. Takže už asi chápu, proč vznikla Arabela dvojka. Nevím proč, ale trojku si s Arabelou představit nedovedu…
Jeden přetažený nepolygamní a nepohádkový námět na pohádku. Ctihodný nacpavač klobouků Bert je rozladěn svou nezralou manželkou. Neustále mu totiž potápí loďky ve vaně. Proto Bert ženu opustí a rozhodne se vstoupit do vysoké politiky. Ta nízká je v té době obsazena. Bert srší nápady, avšak jeho reformu justice zhatí nedostatek financí. A také platná ústava. Bert tak opouští i politiku, a protože chce být nadále prospěšný lidstvu, otevře si tetovací salón. Také se vrací ke své ženě, jelikož pochopí, že pro něj byla nepřetržitou inspirací po celých devět hodin jejich předchozího manželství…
Protože i já chci být prospěšný, či alespoň pro směšný, raději se půjdu natáhnou a nebudu už tuhle hlupotu zbytečně natahovat. A to ani přesto, že dnešní myšlenky jsou jen takové radosti z blbostí. V koncích jsem si konečně potvrdil, že psaní a následné čtení je vskutku dobrým prostředkem pro uchránění se před všemožným přetažením, a že ním se lze ubránit fakticky čemukoliv. A ne-že-ním-se. A ani nebudu. To jen tak na okraj, i když na konec…
Žádné komentáře:
Okomentovat