Dojel jsem do cíle, překročil svůj Rubikon a nadešel můj čas. Na 5 dní jsem se stal opatrovníkem, jenž si ne vždy vedl opatrně, hlídačem i hledačem ledasčeho živého i neživého, co bych raději neživil, a taky kamarádem, co má rád den (tohle je hloupost,ale co už...). Až zítra ráno vstanu, nebudu už v zrcadle koukat na stejného člověka, ale na nového člověka plného nových zkušenosti, pocitů a zážitků, jenž stále ale nerad pažitku. Jedno se však nezmění... ten (veskrze sympatický i mírně patetický) člověk v zrcadle bude stále zamazaný zubní pastou... A jelikož se blíží má milá, která se právě umyla, mé představy představím před vás příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat