Nacházecí

Nacházím, že mi scházíš… V posledních dnech mi vše splývá, hledání, nacházení i nachlazení. Stále hledám ty správná slova, místo slov raději nechávám tři tečky, otazník anebo jen prostý pohled. Prohlédnul jsem? Nevím jak dál. Marně čekám na radu, či jen malý tip. Možná jen na to nejsem ten správný typ. Nebo si to jen domýšlím, takový přeci jsem, domýšlivý… A možná to dělám jen tak na oko. Nebo ucho. Dnes to nebude klidné, i když přeji klid mé…

Domýšlím, a proto nacházím otázky. Proč naši politici jsou buď neschopní, anebo prodejní? A proč to někdy stihnou oboje za jeden den? Demokracie je prostě fajn… Nechci teď politovávat (to mi ani nepřísluší), ale stále tvrdím, že demokracie je ta nejlepší forma vlády. V demokracii jsou chráněny občanské svobody – můžeme volit (i když ty volby bez výběru…), nikdo z nás nemůže být svévolně mučen (třeba nějakou holí), vězněn anebo přinucen zhlédnout muzikál Michala Davida (tady spíš jen Hůlkou)…

A nacházím další otázky bez odpovědí (což je asi lepší než nacházet odpovědi bez otázek). Proč se člověk stává méně člověkem, když má jinou barvu kůže, pochází z jiné země, má jiné zvyky, zlozvyky a třeba i dobrozvyky? Proč jsou někteří lidé (?) na jiné rasy rasi? Nemáme snad všichni ruce a další tělesnosti, ctnosti i nemravnosti, smysly, pocity a vášně? Vážně je mi záhadou v čem je problém. Nezraní nás snad stejná zbraň, netrpíme snad stejnými nemocemi a ne(vy)léčí nás snad stejný lék? Nebývá nám v zimě zima a v horku horko? Když do nás praštíte, neteče z nás krev? Když nás lechtáte, nesmějeme se? Když nám dáte jed, neumřeme snad? Snad mi někdo někdy odpoví…

Asi nejsem jiný, možná jen líný přiznat si chyby. Něco mi chybí, možná jen správnější úhel očí. Špatně se mi píše, tahle slova a písmena jako tisíce jehel píchají a nedají pokoj ani v prázdném pokoji. Myslím, a proto se obracím k jiným myslím, žádné obkreslování dojmů, žádný kalkul, jen (s)prostota a přímočarost, jenž obvykle bývá k zlosti nedostupná, zřejmě pro neobvyklou stavbu vět… Ale radši zpět. Zpět na zem (Zem?), kde původ je důležitější než schopnost. Takže si všichni říkejme – Čechy Čechům, slova Slovákům, nory Norům, kanady Kanaďanům…