Konečně chápu lstivost deskových her. O víkendu jsem ve skříni pod nánosem prachu našel staré gramofonové desky a pak si s nimi pěkně pohrál. Nemám gramofón, takže jsem si s nimi házel, kutálel a prostě různě dováděl. Deskový hry. Jen se mi zdá, že jsem na takovýhle blbnutí už trochu starý. Asi příště zkusím něco, co více odpovídá mému věku. Takže příště si budu házet, kutálet a prostě různě dovádět s DVD… Nevím jestli to bude fungovat, ale pokud jste mladší zkuste to s Blue-ray, a pokud starší tak s CD. A jak by vlastně fungovalo kutálení si s kazetami?
Je zajímavé jak někteří filozofové dokáží přímo božsky psát o sebezapření a trpělivosti. Ale i přesto si myslím, že neexistoval filozof, který by statečně snášel třeba bolest zubů. Znáte to, každý na světě umí utěšovat bolesti všech kolem sebe, ale když jde o ty, kteří věděli dřív, jak zkrotit hněv, vymluvit bolest, spoutat zármutek do sítě slov a rad, si náhle neví rady se sebou. Prostě každý má plno moudrostí pro ty, co neunesou náklad bolístek, nikdo však není silný natolik, aby se nezhroutil, když se sám octne na jejich místě…
Žití je prý bolest, ale ať si to přebírám jakkoliv, tak ani umírání nebude úplně bezbolestné. Bezbolestný je ale jeden (ne)skutečný paradox, na který jsem přišel, při zkoumání své životní pojistky. Přicházejte (nebo odejděte) na to se mnou. Když uzavíráme životní pojistku, sázíme na to, že umřeme. Pojišťovna pak sází na to, že neumřeme. Takže abychom vyhráli, musíme prohrát. Došli jste sem? Na to asi žádnou lest nevymyslíme. Jen možná zmírníme bolest příjemci pojistky. Ale kdo by pro mě truchlil…
Pěknou lest na mě přichystal podzim (případně nadzim či předzim). Je 21.9. a já čekám, že začne a ono nic. Tak jsem si zjistil, že podzim začíná až 23. A aby to bylo ještě zamotanější, tak letos prý začíná už 22. Uměl bych vysvětlit, proč tomu tak je, ale to bych to musel napřed vědět. Takhle to jenom bezbolestně přijímám. Faktem je, že jsem dnes s Bublinou už (jenom?) 8 měsíců. Kvůli relativně významnému dni jsem tak Bublinu vzbudil o půl sedmé ráno a vyprávěl ji o mém snu, ve kterém figurovali letuška a hokejový brankář… A to je lstivě i bolestivě vše… Jo a taky bezbolestně začala škola…
Je zajímavé jak někteří filozofové dokáží přímo božsky psát o sebezapření a trpělivosti. Ale i přesto si myslím, že neexistoval filozof, který by statečně snášel třeba bolest zubů. Znáte to, každý na světě umí utěšovat bolesti všech kolem sebe, ale když jde o ty, kteří věděli dřív, jak zkrotit hněv, vymluvit bolest, spoutat zármutek do sítě slov a rad, si náhle neví rady se sebou. Prostě každý má plno moudrostí pro ty, co neunesou náklad bolístek, nikdo však není silný natolik, aby se nezhroutil, když se sám octne na jejich místě…
Žití je prý bolest, ale ať si to přebírám jakkoliv, tak ani umírání nebude úplně bezbolestné. Bezbolestný je ale jeden (ne)skutečný paradox, na který jsem přišel, při zkoumání své životní pojistky. Přicházejte (nebo odejděte) na to se mnou. Když uzavíráme životní pojistku, sázíme na to, že umřeme. Pojišťovna pak sází na to, že neumřeme. Takže abychom vyhráli, musíme prohrát. Došli jste sem? Na to asi žádnou lest nevymyslíme. Jen možná zmírníme bolest příjemci pojistky. Ale kdo by pro mě truchlil…
Pěknou lest na mě přichystal podzim (případně nadzim či předzim). Je 21.9. a já čekám, že začne a ono nic. Tak jsem si zjistil, že podzim začíná až 23. A aby to bylo ještě zamotanější, tak letos prý začíná už 22. Uměl bych vysvětlit, proč tomu tak je, ale to bych to musel napřed vědět. Takhle to jenom bezbolestně přijímám. Faktem je, že jsem dnes s Bublinou už (jenom?) 8 měsíců. Kvůli relativně významnému dni jsem tak Bublinu vzbudil o půl sedmé ráno a vyprávěl ji o mém snu, ve kterém figurovali letuška a hokejový brankář… A to je lstivě i bolestivě vše… Jo a taky bezbolestně začala škola…
Žádné komentáře:
Okomentovat