Tak jsem asi přišel o poslední možnost natřít to tatínkovi mé milé Bubliny. Náš vztah s tatínkem je totiž asi stejně vřelý, jako vztah mezi papežem a Galileo Galileim, takže po sobě (za zády) trochu jdeme. A jelikož místo mě natřela tatínkovi altánek Bublina, nemůžu tak říkat, že jsem mu to konečně natřel já. Škoda. Ale snad mě zase něco napadne. Teda jen aby to nebyl tatínek… Když už jsem u nápadu, všimli jste si někdy toho, že nápad je jako sníh. Taky musí napadnout… Mě teď taky napadlo, že místo toho, abych nějakou frontu vystál, tak bych ji raději vyležel. Snad se z takových nápadu vyležím...
Když jsem nedávno vystával jednu frontu, všiml jsem si ve vedle hrající televizi filmu, ve kterém hrály animované postavičky s živými herci a napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby ty postavičky opravdu existovaly v našem světě. Představte si například, že by ve Zkrocené hoře hráli hlavní roli Tom a Jerry. Goofy by tajně randil s Nicole Kidman, kačer Donald by se léčil ze závislosti na sedativech, nebo by třeba Tom Hanks nesnášel Strašpytlíka, jelikož tomu by nabízeli role, o které by stál Hanks sám…
Baví mě vymýšlení věcí, které by se měly vymyslet. Budík, který by nebudil, smažený vepřový kuře, nebo přístroj, který by dokázal můj hlas změnit na hlas medvídka Pú. To bych pak mohl volat lidem a dělat, že jsem medvídek Pú. Vlastně mě ani jiné využití nenapadá (než volat lidem a předstírat, že jsem medvídek Pú). Už asi chápu, proč mě někteří lidé mají za idiota…Prý často mluvím hlouposti, často jsem i hloupě potichu, jsem drzý, jsem nevychovaný, nehoubařím, nesbírám známky, v obchodě s hračkami si hraji s hračkami a vůbec dělám věci, které bych neměl…
Jak mám všechny tyto vlastnosti skloubit dohromady, případně jak je vykloubit a pak skloubit s těmi dobrými? Pokud tedy nějaké mám. Neberte to osobně, ale osobně se musím přiznat, že v normálním, každodenním a (ne)praktickém životě mi to skloubování častokrát činí značné potíže. Především skloubení posledně jmenovaného se všemi jmenovanými předtím… Takže mi nezbývá nic jiného než respektovat své vlastnosti jako součásti svého já, které se pořád s více či méně (s méně) přesvědčivými výsledky snažím pochopit. A jsem už smířen s tím, že ať tak, či onak s nimi musím žít… Dokud mě teda něco nenapadne…
Když jsem nedávno vystával jednu frontu, všiml jsem si ve vedle hrající televizi filmu, ve kterém hrály animované postavičky s živými herci a napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby ty postavičky opravdu existovaly v našem světě. Představte si například, že by ve Zkrocené hoře hráli hlavní roli Tom a Jerry. Goofy by tajně randil s Nicole Kidman, kačer Donald by se léčil ze závislosti na sedativech, nebo by třeba Tom Hanks nesnášel Strašpytlíka, jelikož tomu by nabízeli role, o které by stál Hanks sám…
Baví mě vymýšlení věcí, které by se měly vymyslet. Budík, který by nebudil, smažený vepřový kuře, nebo přístroj, který by dokázal můj hlas změnit na hlas medvídka Pú. To bych pak mohl volat lidem a dělat, že jsem medvídek Pú. Vlastně mě ani jiné využití nenapadá (než volat lidem a předstírat, že jsem medvídek Pú). Už asi chápu, proč mě někteří lidé mají za idiota…Prý často mluvím hlouposti, často jsem i hloupě potichu, jsem drzý, jsem nevychovaný, nehoubařím, nesbírám známky, v obchodě s hračkami si hraji s hračkami a vůbec dělám věci, které bych neměl…
Jak mám všechny tyto vlastnosti skloubit dohromady, případně jak je vykloubit a pak skloubit s těmi dobrými? Pokud tedy nějaké mám. Neberte to osobně, ale osobně se musím přiznat, že v normálním, každodenním a (ne)praktickém životě mi to skloubování častokrát činí značné potíže. Především skloubení posledně jmenovaného se všemi jmenovanými předtím… Takže mi nezbývá nic jiného než respektovat své vlastnosti jako součásti svého já, které se pořád s více či méně (s méně) přesvědčivými výsledky snažím pochopit. A jsem už smířen s tím, že ať tak, či onak s nimi musím žít… Dokud mě teda něco nenapadne…
Žádné komentáře:
Okomentovat