10. října 2009

Na paty cpou se nápady

Tak jsem konečně viděl Tróju. Dávali ji v televizi už o prázdninách, ale já se o ní zmíním až nyní. Jsem už takový opožděný. Což je asi jediná věc, na které se shodnu s každým. Vlastně se dá říct-napsat, že ve vlastních názorech se shodnu s každým. A o to jde. I když Otto může i stát. A stát se může, že Otto bude ležet. Ale na tom nezáleží... Zpátky k Tróji. Už mě ani netrápí, že nikdy nepochopím, na co Trójané potřebovali velkého dřevěného koně, začínám mít totiž problém s Achillem. Dá se říct, že je to má další Achillova pata, která mi sahá až k zátylku. Čtěte. Když Paris trefil Achilla do paty, můžeme říct, že mu ukázal zač je toho loket? Trochu se mi z toho motává hlava...

Motal jsem se teď i na festivalu tvůrčího psaní. Po mém loňském (ne)úspěchu s povídkou, ve které hlavní hrdina lechtal tučňáka, a po chladně přijatém sociálním dramatu o pasáčkovi ovcí, který se vydal do Zlína pro nové boty, jsem se rozhodl příliš neprovokovat. Takže došlo jen na dobrodružství o kačence plující na kře a na drama čtyř žen a jednoho polárkového dortu. Takže jsem se zas tak moc neztrapnil. Navíc se přede mnou objevila možnost, zahrát si na JAMU (v masce, ale přece já). A jelikož už asi nikdy neudělám díru do světa, co takhle zkusit JAMU?

Když už jsem byl na festivalu tvůrčího psaní, musel jsem začít přemýšlet i o tom svém reprezentování se na děníčku. Hlupoty neztělesňují romantické ani jiné ideály (ve skutečnosti se jedná jen o sled jedniček a nul. Které píše nula?). Jiné děníčky mohou vynikat hloubkou postřehů, vykreslováním lidských povah, či společenských problémů. Jiné pak originalitou a velikostí... To já nabídnou nemůžu, o čemž svědčí i počet pravidelných (to je stále dost hypotetický obrat) čtenářů. A řek... byl na začátku (Achilles přeci). Jo a ještě k hlupotám. Snažím se, abyste mysleli. Při hlupotách totiž nemůžete myslet, že nemůžete myslet, můžete myslet, že můžete... Ještě můžete?

Pár nejen mých, ale i mých jiných (zase hypotetický obrat, jedná se o Bublinu), postřehů. Harém si většinou pořizoval sultán. Co ale na to Tyrl? Nebo lidé, kteří nemají stejně dlouhé obě nohy. Mám o nich říkat, že mají kratší nohu nebo delší nohu? No a to jsou všechny postřehy, psal jsem přeci, že mám pár... Tak mě ještě napadá, že více než odpovědi, vypovídají o člověku otázky. Takže já asi nikdy nebudu nositelem informace. Ale zase nebudu bit... A vy mě prosím nenechte být...

1 komentář:

Adé - La řekl(a)...

Nenechám Tě být, neboť se mi líbí Tvé slovní hříčky. A neopustím si poznámku - tak předně se mi líbí, že nepíšu komentář, ale dohloupění a tak jsou ta slova na místě. Achillovou patou nebyla nejen pata, ale také část těla nepatrně výš. Lýtka. Lýtka Brada Pitta. Všude v tom filmu má dlouhou sukni, esisišim, protože tvůrcům filmu přišla jeho lýtka málo svalnatá a moc hubená pro antického bojovníka, hrdinu, reka a vůbec svalovce... Toť vše naokraj ke končetinám.