Nebyl jsem teď dlouho doma, takže jsem se rozhodl pustit do velkého podzimního úklidu. V podstatě se ale jedná o promeškaný velký jarní úklid. Znáte to, roční období až příliš rychle utíkají. Někdy mám až pocit, že se jen tak míhají. A navíc velký úklid je často i vleklý. Ono není problém všechno někam zaházet, ale to není řešení. Chce to zodpovědnější přístup. Já k tomu přistupuji tak „zodpovědně“, že se z podzimního úklidu stane úklid zimní, který pozvolně přejde v úklid vánoční. Snad mi pak s ním někdo pomůže. No, docela by mi pomohlo, kdyby existovalo něco jako „kuchyňská linka důvěry“…
Je to jedna pohroma za druhou. Samá kalamita. Nedávno sněhová, teď má uklízecí, stále jsme ve víru virů, občas se objeví nějaká ta vichřice, orkán, či hurikán. To aby člověk opravdu nevycházel. Z údivu a ani z neuklizeného domu. Všude samé nebezpečí. Jo a všimli jste si někdy, že tyhle pohromy pojmenovávají? Orkán Kirill, Hurikán Sandra. Jen by mě zajímalo, proč se nepojmenovávají i další katastrofy (například povodeň Jiřinka, požár Standa, epidemie Klára). Přesto nevím, jestli by pro mě bylo lepší, že mi dům zbořilo zemětřesení Čeněk (Neštěstí s lidskou tváří?), nebo nějaký ten anonymní živel…
Zpátky k uklízení. Strašně nerad vyhazuji staré věci (Bublina by mohla vést konverzaci o mých starých converskách). Můj úklid probíhá často tak, že co nejvíc třídím, abych toho musel co nejmíň vyhodit. Člověk se někdy diví, kolik zbytečností už nashromáždil. Místa je málo, ale vzpomínek hodně. Navíc jsou teď docela in nejrůznější retrovlny. A já spoléhám na to, že neexistuje nic, co by se nemohlo vrátit. Dokonce neexistuje nic, co by se nemělo vrátit. Na všechno jednou dojde. Teď možná vypadám směšně, ale jednou se dočkám chvíle, kdy mi budou ostatní závidět. Vlastně jsem teď tak moc in, až jsem before. Takže dále schovávám nejrůznější věci, občas i oblečení, a čekám na nějakou tu retrovlnu. V případě oblečení i retrobavlnu…
A proč vlastně dneska píšu hlupotu o uklízení? Úklid má totiž velmi pozitivní vliv na naše duševní zdraví. Všimli jste si někdy, jak znovuuklizený životní prostor dodá klidu našemu bytí? Možná nebude náhodou, že slovo úklid v obě zahrnuje klid. Možná, že si člověk urovnáním věcí v bytě, urovná i věci v bytí. No, už vám v myšlení nebudu dělat nepořádek a raději se klidím umýt… I jako myč hlídám svou image…
Je to jedna pohroma za druhou. Samá kalamita. Nedávno sněhová, teď má uklízecí, stále jsme ve víru virů, občas se objeví nějaká ta vichřice, orkán, či hurikán. To aby člověk opravdu nevycházel. Z údivu a ani z neuklizeného domu. Všude samé nebezpečí. Jo a všimli jste si někdy, že tyhle pohromy pojmenovávají? Orkán Kirill, Hurikán Sandra. Jen by mě zajímalo, proč se nepojmenovávají i další katastrofy (například povodeň Jiřinka, požár Standa, epidemie Klára). Přesto nevím, jestli by pro mě bylo lepší, že mi dům zbořilo zemětřesení Čeněk (Neštěstí s lidskou tváří?), nebo nějaký ten anonymní živel…
Zpátky k uklízení. Strašně nerad vyhazuji staré věci (Bublina by mohla vést konverzaci o mých starých converskách). Můj úklid probíhá často tak, že co nejvíc třídím, abych toho musel co nejmíň vyhodit. Člověk se někdy diví, kolik zbytečností už nashromáždil. Místa je málo, ale vzpomínek hodně. Navíc jsou teď docela in nejrůznější retrovlny. A já spoléhám na to, že neexistuje nic, co by se nemohlo vrátit. Dokonce neexistuje nic, co by se nemělo vrátit. Na všechno jednou dojde. Teď možná vypadám směšně, ale jednou se dočkám chvíle, kdy mi budou ostatní závidět. Vlastně jsem teď tak moc in, až jsem before. Takže dále schovávám nejrůznější věci, občas i oblečení, a čekám na nějakou tu retrovlnu. V případě oblečení i retrobavlnu…
A proč vlastně dneska píšu hlupotu o uklízení? Úklid má totiž velmi pozitivní vliv na naše duševní zdraví. Všimli jste si někdy, jak znovuuklizený životní prostor dodá klidu našemu bytí? Možná nebude náhodou, že slovo úklid v obě zahrnuje klid. Možná, že si člověk urovnáním věcí v bytě, urovná i věci v bytí. No, už vám v myšlení nebudu dělat nepořádek a raději se klidím umýt… I jako myč hlídám svou image…
5 komentářů:
Úklid, to to. Ale zase když je nepořádek v hlavě i v bytě, tak to spolu taky moc hezky koresponduje. A pak - nepořádek obsahuje slovo řádek, což by mohlo odkazovat na to, že v dobách emočního vypětí se člověk více činí na poli psané tvorby.
Podle mě pojmenovávání katastof je důsledek stále ateističtější společnosti. Dříve bylo včechno dílo boží, dneska to bude plískanice Břéťa.
A s těma converskama jsi mi připomněl mou babičku. Jednou mi spálila moje socky. Konečně jsem si je vychodila tak, že byly pohodlné, jenže jí se zdálo, že jsou potrhané a tak za dobu mé nepřítomnosti skončily v ohni. Babička skončí v pekle.
Takže už vím co udělat při psaní diplomky... Musím udělat pořádný nepořádek... Pořádný nepořádek? Tohle je ale taky dost divný...
To tedy! Ale v pořádném bordelu bys toho do diplomky moc nepochytil a takový pořádný brajgl, co by na to asi řekl docent Vajgl?
Mám jednu kamarádku, která má v bytě dvě výzdoby - jednu vánoční, která přechází do velikonoční a ta zase ve vánoční. Naposledy jsme u ní sklízeli stromek právě na Velikonoce a zajíce tam má dodnes. Ale abych si zametla před vlastním prahem - nedávno jsem se stěhovali a těch věcí bylo až nad hlavu. Nekonečné. Člověk to pak nejvíc pocítí, když se stěhuje do čtvrtého patra bez výtahu, což nikomu nepřeju. Krabicí teď ubývá nejen pomálu ale i pomalu už tři měsíce a očekávaná kolaudace pořád ne a ne proběhnout - může za to moje odvážná zásada kolaudace bez krabic. Se uvidí, jestli se jí ještě letos dočkáme...
No, když už jsme u té vánoční výzdoby... já mám doma pořád ve váze umělohmotné vánoční větvičky. Na jaře je ještě brzo dát je pryč, v létě navazují takovou chladivou atmosféru a na podzim už je zbytečné, dávat je pryč
Okomentovat