Doba je hektická. Vše kolem mě příliš rychle utíká a já zkrátka nestíhám. Nenašla by se nějaká zkratka? Jsem už od přírody (i když myslím, že Země ze mě nemá často radost) člověk loudavějšího typu, a proto za vším tím „doby hemžením“ jen tak klušu. Někdy je však dobré zůstat stát a všechno míjení nechat pomíjet kolem i vně sebe. Odejít z míst, kde vám to neprospívá, na místa kde prozpíváte celý večer. Já se proto dnes zastavil na místě, kde si prozpěvoval člověk, v němž se možná skryl Kryl, a který občas vytáhne z rukávu Nohavicu. A i když mi zpíval, že neslyším (i když jsem slyšel výborně), že neposlouchám (i když jsem naslouchal pozorně), a že nevidím (i když jsem koukal, (ob)čas(to) i po Bublině), prospívalo mi to výborně. A vůbec celý večer se točil v příznivém opojení i oslnění (mít tak dobré vize na improvizace). Škoda jen, že kvůli židlím si nohy mohly jen podupávat, přestože chtěly tančit. No nic, už je po Klusu a já raději rychle naklušu do postele… Můj ch(r)ápavý spolubydla totiž ještě nespí!
Žádné komentáře:
Okomentovat