Nemůžu spát. Ne, že bych hledal odpovědi na zapeklité filozofické otázky, nebo rozjímal nad půvabem čokolády s velkými „hajzlnaty“, a ani se nepokouším ovládnout svět. Nevadí mi, když si ze mě někdy někdo dělá legraci, tak snad i já můžu občas z jiných. Platí? Můj spolubydlící strašlivě moc chrápe. A já nemám tu moc mu v tom bránit. Občas se říká, že lidé spí spánkem spravedlivým. Pokud je to pravda, tak pak spolubydla vyznává nějakou hodně originální koncepci spravedlnosti. Ale rozhodně je to spánek člověka, který to myslí vážně, když leze na noc do postele…
Já z ní vylez a teď píšu hlupotu. Když jsem doma, tak většinou jdu do kuchyně, kde si čtu. Nebo se cpu. Proto mám na kuchyňském stole permanentně připravenou knížku nebo čokoládu (tu si čtu teda raději). Také je zajímavé, že do kuchyně pokaždé přijdu ve čtvrt na jednu. Naše kuchyňské hodiny totiž už pár let nefungují a vždycky ukazují tuto dobu. Takže to tak zajímavé asi ani není. Někdy, když vážně nemůžu spát, tak si v kuchyni čtu i několik hodin, i když hodiny pořád ukazují čtvrt na jednu, takže se doba strávená v kuchyni dá jen těžce určit. Často to však bývá příjemné bdění, jelikož je bez chrápání…
Začíná tu být opravdu hlučno. Nevím proč, ale rozsvítil jsem si kvůli tomu lampičku. To, že vidím chrápání, bohužel nebrání tomu, abych jej neslyšel. Když už jsem u světla, tak si na něj trochu posvítím. Tady na koleji mi svítí ještě stará žárovka, ale doma už mám v lampě novou úspornou. Máte ty úsporné rádi? Já zatím moc ne. Úsporné totiž může být i sporné. Možná už blábolím kvůli spánkovému deficitu, ale její světlo se mi zdá studené a celkově takové dost neosobní. Navíc ten její podivný tvar. Na druhou stranu by prý měla vydržet až 7 roků. No, uvidím… nebo neuvidím… Ale alespoň něco vneslo do mého života nové světlo…
Za snění směním už cokoliv. A proto mě napadají podivné myšlenky. Třeba vím, že pokud bych chtěl spáchat sebevraždu skokem z nějaké velké budovy, tak bych nahoru nemohl jet výtahem. Bál bych se totiž, že se výtah se mnou utrhne. Divné. Všimli jste si někdy koudobra písma? Je to skvělá myšlenka, lovec pocitů, obraz melodií… A kvůli němu i ta nejledabyleji napsaná hlupota bývá svérázným otiskem jediného bezesného okamžiku…
Já z ní vylez a teď píšu hlupotu. Když jsem doma, tak většinou jdu do kuchyně, kde si čtu. Nebo se cpu. Proto mám na kuchyňském stole permanentně připravenou knížku nebo čokoládu (tu si čtu teda raději). Také je zajímavé, že do kuchyně pokaždé přijdu ve čtvrt na jednu. Naše kuchyňské hodiny totiž už pár let nefungují a vždycky ukazují tuto dobu. Takže to tak zajímavé asi ani není. Někdy, když vážně nemůžu spát, tak si v kuchyni čtu i několik hodin, i když hodiny pořád ukazují čtvrt na jednu, takže se doba strávená v kuchyni dá jen těžce určit. Často to však bývá příjemné bdění, jelikož je bez chrápání…
Začíná tu být opravdu hlučno. Nevím proč, ale rozsvítil jsem si kvůli tomu lampičku. To, že vidím chrápání, bohužel nebrání tomu, abych jej neslyšel. Když už jsem u světla, tak si na něj trochu posvítím. Tady na koleji mi svítí ještě stará žárovka, ale doma už mám v lampě novou úspornou. Máte ty úsporné rádi? Já zatím moc ne. Úsporné totiž může být i sporné. Možná už blábolím kvůli spánkovému deficitu, ale její světlo se mi zdá studené a celkově takové dost neosobní. Navíc ten její podivný tvar. Na druhou stranu by prý měla vydržet až 7 roků. No, uvidím… nebo neuvidím… Ale alespoň něco vneslo do mého života nové světlo…
Za snění směním už cokoliv. A proto mě napadají podivné myšlenky. Třeba vím, že pokud bych chtěl spáchat sebevraždu skokem z nějaké velké budovy, tak bych nahoru nemohl jet výtahem. Bál bych se totiž, že se výtah se mnou utrhne. Divné. Všimli jste si někdy koudobra písma? Je to skvělá myšlenka, lovec pocitů, obraz melodií… A kvůli němu i ta nejledabyleji napsaná hlupota bývá svérázným otiskem jediného bezesného okamžiku…
4 komentáře:
tohle pátrání mě začíná bavit - zdá se, že ve Tvé kuchyni se Ti časová smyčka daří (že okolní svět běží dál, to už je jen zanedbatelný detail - ve stopadesátém dílu telenovely se většinou stejně nestane nic zas tak závratného, že by nemohlo chvíli zůstat čtvrt na jednu)
Moje maminka spí taky hlasitě. Obvykle na ní mlaskám a budím ji, když ruší televizní program, který sleduji. Pravda je, že když měla dovolenou, tak jsem si jen zacpávala uši a tiše v tom hluku trpěla.
Obávám se, že to je dědičné. Čehož se Ty u spolubydli obávat nemusíš.
Já mám někdy pocit, že mlaskání ho vyprovokuje ještě k hlasitějšímu chrápání. Že by bylo chrápání nějakým evolučním obranným mechanismem proti chrápání?
Mlaskej tak, abys ho zbudil. On se pak bude dušovat, že nechrápe (což bude v tu chvíli pravda, když bude vzhůru), Ty budeš předstírat, že mu to věříš a pak rychle usneš. On usne taky, začne chrápat, ale Ty už budeš dávno za vodou v REM fázi spánku.
Bylo by krásné, kdyby chrápání bylo spojené s chápáním, že lide s chrápajícími lidmi nemohou žít a přesídlením chrápajících do zvukotěsných ložnic.
Okomentovat