Blíží se výročí sametové revoluce. Já už jsem členem té bezejmenné svobodné generace, která neví co to bylo SSM, nebo nezná slovní spojení „výjezdní doložka“, ale občas se bavím představou, jaké by to bylo, kdyby nikdy žádná revoluce neproběhla. Jak by se chovali mí známí? Jak mí (ne)přátelé? Jak bych se choval já? A co třeba hudební kapely, zaprodaly by se režimu? Umíte si představit Tata bojs na Festivalu politické písně? Kryštofy hrající na svazácké výroční oslavě? Jan P. Muchowa Národním umělcem? Karla Gotta ministrem kultury? … Raději toho nechám. A i když mě tyto představy baví, někdy mě i mrazí…
Žiji ve svobodě a tak si svobodně mužů i psát. A taky bádat. Takhle jsem třeba vybádal, starý svitek, jenž úplně mění náš pohled na řeckou filozofii. A i když se pravost svitku jeví jako značně sporná, obzvlášť vzhledem k opakovanému výskytu slov „napařovací žehlička“, podělím se s vámi o několik poznatků. Tak např. Herakleitova slavná věta nezní – Dvakrát nevstoupíš do téže řeky – ale – Dvakrát nevstoupíš do téže Řekyně. Platon podle svitku nejen, že vymyslel plátno, ale byl i prvním autorem knihy o dělené stravě. Svitek obsahuje i zmínku o zakladateli stoicismu Zenonovi z Kitiia, které ho jednou zastavil jeho žák a položil mu otázku: „Zenone, proč nemůžeme vést sexuální život?“ „My nesmíme?“ žasl Zenon. „Ach jo.“
Kromě dvacátého výročí revoluce si letos připomínám i desáté výročí používání počítače. Před deseti lety jsem totiž začal pomalu zjišťovat, co je to internet, a taky poslal svůj první e-mail. Vím, že nejsem nějaký technologický novátor, ale úplný neználek taky ne. Nepíšu o tom proto, že je to už deset let. Spíš mě zaskočilo, že je to teprve deset let! Deset let, co se internet dostal i k technicky slabším, jako já. A podívejte se dnes kolem sebe. Vždyť i já už do PC cpu nové C.P.U. Jak jsme mohli dřív žít bez mailu, ICQ, nebo Skypu? Jak mohl někdo něco udělat, nebo něco zorganizovat? Vždyť i tuhle hlupotu ťukám na svém počítači. Před deseti a více lety bych řekl, že slyším hudbu budoucnosti. Dnes je to jen obehraná písnička. A myslím, že to samé se týká naší svobody…
Poslední dobou jsem rád za každé zastavení, za každé vydechnutí. Proto jsem rád, že si můžu vychutnat následující volné chvíle medita(n)ce, odpočinku, či čehosi s Bublinou. Všechno kolem mě poslední dobou příliš pádí. Ze spolužáků ze základky jsou manažeři, spolužačky to mají dané, jelikož jsou vdané, a prvním láskám rostou bříška… A já mám pocit, že i když poznávám stále nové tváře, stále si nesou stará jména. Všimli jste si někdy, jak podvědomě neustále zaujímáme stejná místa? Jakoby místo, v němž jsme byli dříve, poskytovalo více bezpečí, než tentýž prostůrek o kousek vedle. Jsem rád za svůj svobodný virtuální prostůrek…
Žiji ve svobodě a tak si svobodně mužů i psát. A taky bádat. Takhle jsem třeba vybádal, starý svitek, jenž úplně mění náš pohled na řeckou filozofii. A i když se pravost svitku jeví jako značně sporná, obzvlášť vzhledem k opakovanému výskytu slov „napařovací žehlička“, podělím se s vámi o několik poznatků. Tak např. Herakleitova slavná věta nezní – Dvakrát nevstoupíš do téže řeky – ale – Dvakrát nevstoupíš do téže Řekyně. Platon podle svitku nejen, že vymyslel plátno, ale byl i prvním autorem knihy o dělené stravě. Svitek obsahuje i zmínku o zakladateli stoicismu Zenonovi z Kitiia, které ho jednou zastavil jeho žák a položil mu otázku: „Zenone, proč nemůžeme vést sexuální život?“ „My nesmíme?“ žasl Zenon. „Ach jo.“
Kromě dvacátého výročí revoluce si letos připomínám i desáté výročí používání počítače. Před deseti lety jsem totiž začal pomalu zjišťovat, co je to internet, a taky poslal svůj první e-mail. Vím, že nejsem nějaký technologický novátor, ale úplný neználek taky ne. Nepíšu o tom proto, že je to už deset let. Spíš mě zaskočilo, že je to teprve deset let! Deset let, co se internet dostal i k technicky slabším, jako já. A podívejte se dnes kolem sebe. Vždyť i já už do PC cpu nové C.P.U. Jak jsme mohli dřív žít bez mailu, ICQ, nebo Skypu? Jak mohl někdo něco udělat, nebo něco zorganizovat? Vždyť i tuhle hlupotu ťukám na svém počítači. Před deseti a více lety bych řekl, že slyším hudbu budoucnosti. Dnes je to jen obehraná písnička. A myslím, že to samé se týká naší svobody…
Poslední dobou jsem rád za každé zastavení, za každé vydechnutí. Proto jsem rád, že si můžu vychutnat následující volné chvíle medita(n)ce, odpočinku, či čehosi s Bublinou. Všechno kolem mě poslední dobou příliš pádí. Ze spolužáků ze základky jsou manažeři, spolužačky to mají dané, jelikož jsou vdané, a prvním láskám rostou bříška… A já mám pocit, že i když poznávám stále nové tváře, stále si nesou stará jména. Všimli jste si někdy, jak podvědomě neustále zaujímáme stejná místa? Jakoby místo, v němž jsme byli dříve, poskytovalo více bezpečí, než tentýž prostůrek o kousek vedle. Jsem rád za svůj svobodný virtuální prostůrek…
1 komentář:
Ten poslední odstavec je hodně dobrej, řekla bych výstižnej...S těmi místy, na která patříme, jsi mi připomněl supr knížku od Václava Cílka- Krajiny vnitřní a vnější. Doporučuju. Jinak je fajn nacházet chvíle zastavení v době úprku, třeba i jen v maličkostech každodennosti.
Okomentovat