Mám svůj první diář. Ani nevím, proč nám ho v práci dali. No, možná proto, že diář používá tolik chytrých lidí s chytrými nápady, takže jaksi očekávají, že z nás třeba taky něco vypadne. A když ne, tak vypadneme i my s diářem. Když si v diáři teď tak listuji, zjistil jsem jednu podivnou věc. Zřejmě asi neovlivníme to, že je počet dnů v týdnu lichý. Tak by mě ale zajímalo, proč se výrobce rozhodl, rozdělit týden na pouhých šest políček s tím, že sobota a neděle se vtlačí do jednoho? Na druhou stranu to ukazuje na pravdivost teorie relativity, jelikož nám diář praví, že víkend uteče stejně rychle jako jeden den pracovního týdnu…
Ještě jedno doplnění k Rumburakovi. Vymyslel jsem totiž slangový výraz, který by ho mohl alespoň trochu rehabilitovat. Doufám, že mi ho pomůžete dostat mezi lidi. Zní: „Jsem v tom nevinně jako Rumburak.“ A použijete to kdykoliv v tom budete nevině. Platí? Zajímalo by mě, odkud se vůbec tyhle slangové výrazy berou. Například „nést kůži na trh“, "vzít roha", „to je maso“ nebo „zmasili se“? Pro ty z vás, které takové věci zajímají, jsem objevil vysvětlení jednoho z nich. Bohužel jsem neměl čas prostudovat nějaké existující dílo o tomto tématu, a tak jsem vyplnil veškeré své mezery použitím vlastního (ne)rozumu.
Takže výraz „zmasili se“ pochází ze středověku, kdy muž dámě, o niž se ucházel, hladil tvář kusem masa. Pokud se odtáhla, znamenalo to, že je zadaná. Pokud však byla volná a ke všemu svolná, přitiskla si maso k obličeji. Pokud se pak vzali, tak si maso nechali rodiče nevěsty. A proto se také, když mezi manželi vypukla hádka, říkalo: „To bylo maso.“… Pokud znáte objasnění dalších podobných výrazů, napište mi je prosím do dohloupění (Kde jinde by se to správně vstřebalo že?). A jestli ne, tak si je třeba vymyslete…
Zpátky k upřímnosti. Minulá hlupota byla už dvoustá, kterou jsem zde znetvořil (z netu stvořil?). Občas (třeba v hlupotě někdy loni napsané) ani nedokážu uvěřit tomu, kolik slabých, nečitelných a ubohých hlupot už jsem napsal. Na druhou stranu je to příjemný pocit, vidět za sebou tolik práce. A nejlepší na tom je, když jsem (po)chválen. Těší mě být něčím potěšením. To je základ považovaný za klad nejvyšší. Baví mě, jak si z hlupot bere každý to své. Každý po svém, ale se mnou… Někdy mám pocit, že se všichni prožíváme (prozíváme?) životem stejně. Jen s jinými jmény hlavních postav. Jak se k tomu postavit, abychom se nad tím nepozastavili? Možná tak, že budeme existovat pro potěchu… Děkuji mnohým za mnohé…
Ještě jedno doplnění k Rumburakovi. Vymyslel jsem totiž slangový výraz, který by ho mohl alespoň trochu rehabilitovat. Doufám, že mi ho pomůžete dostat mezi lidi. Zní: „Jsem v tom nevinně jako Rumburak.“ A použijete to kdykoliv v tom budete nevině. Platí? Zajímalo by mě, odkud se vůbec tyhle slangové výrazy berou. Například „nést kůži na trh“, "vzít roha", „to je maso“ nebo „zmasili se“? Pro ty z vás, které takové věci zajímají, jsem objevil vysvětlení jednoho z nich. Bohužel jsem neměl čas prostudovat nějaké existující dílo o tomto tématu, a tak jsem vyplnil veškeré své mezery použitím vlastního (ne)rozumu.
Takže výraz „zmasili se“ pochází ze středověku, kdy muž dámě, o niž se ucházel, hladil tvář kusem masa. Pokud se odtáhla, znamenalo to, že je zadaná. Pokud však byla volná a ke všemu svolná, přitiskla si maso k obličeji. Pokud se pak vzali, tak si maso nechali rodiče nevěsty. A proto se také, když mezi manželi vypukla hádka, říkalo: „To bylo maso.“… Pokud znáte objasnění dalších podobných výrazů, napište mi je prosím do dohloupění (Kde jinde by se to správně vstřebalo že?). A jestli ne, tak si je třeba vymyslete…
Zpátky k upřímnosti. Minulá hlupota byla už dvoustá, kterou jsem zde znetvořil (z netu stvořil?). Občas (třeba v hlupotě někdy loni napsané) ani nedokážu uvěřit tomu, kolik slabých, nečitelných a ubohých hlupot už jsem napsal. Na druhou stranu je to příjemný pocit, vidět za sebou tolik práce. A nejlepší na tom je, když jsem (po)chválen. Těší mě být něčím potěšením. To je základ považovaný za klad nejvyšší. Baví mě, jak si z hlupot bere každý to své. Každý po svém, ale se mnou… Někdy mám pocit, že se všichni prožíváme (prozíváme?) životem stejně. Jen s jinými jmény hlavních postav. Jak se k tomu postavit, abychom se nad tím nepozastavili? Možná tak, že budeme existovat pro potěchu… Děkuji mnohým za mnohé…
Žádné komentáře:
Okomentovat