Možná z bezradnosti jsem dneska splácal první sněhovou kouli. Je pozoruhodné, jak fungují asociace. Vzpomněl jsem si totiž, jak jsem podobně poprvé plácal kouli loni. Kdepak asi ty loňské sněhy jsou? Plácal jsem se a všude okolo bylo ticho. To zvláštní ticho města, které odpočívá po předvánočním dnu, plného pachtění se po čemkoliv s kýmkoliv kdekoliv. Vánoce jsou za dveřmi a my je od nich nemůžeme vyhodit. A když už je vyhodíme, tak se stejně vrátí oknem nebo třeba komínem. No, Vánoce nejsou jako jehovisté…
Máte rádi vánoční ozdoby v podobě neonových svící a svíček, které zdobí města, domy i nejrůznější markety? A nezdobí i nějaké Markéty? To by pak tím spíš byly super. Světýlka mám rád, nevadí mi svíce, ale nevadilo by, kdyby jich nebylo více. Pro mě jsou tyhle ozdoby novodobým znamením Vánoc. Znáte to, každá doba si žádá svá znamení. A pro naši dobu máme svíticí ozdobu. Jen je škoda, že pak kvůli nim nevidíme hvězdy. Kdysi lidé s obdivem pozorovali nebe, dnes s obdivem pozorujeme sebe. Naše pravá (i levá) já se nám zjevují ve sklech vitrín. Nemám nic proti konzumní společnosti (sám konzumuji jak se jen dá), ale občas se rád jen tak zastavím a koukám. Třeba na nebe. Nebo na tebe…
Bez ohledů na pohled ven jsem dneska dokoupil všechny dary, dárky i dárečky, takže to teď můžu všechno zabalit. A snít. Třeba Dream. Což je nová deska –123min. Občas svými myšlenkami vzbudím všeobecný údiv, posměch, ale občas i obdiv. Jsem dost zvědavý, co vzbudím svým dnešním děním. Jen doufám, že hlasitým posloucháním Dream, nikoho nevzbudím. No, abych už to doplácal. Je na to ostatně správná doba. Dream mi poslal jeden kamarád po netu a já si uvědomil, že po optických kabelech zvuk cestuje rychleji než je – paradoxně – rychlost zvuku… A to nejen opticky…
Tohle periodické blábolení je mým způsobem života. I když nevím přesně jakým. Rozhodně je však zábavný, občas vadný a občas bezradný. A proto si občas z bezradnosti splácám sněhovou kouli. A pak i nějakou tu hlupotu… A taky proto Bublino nejsem tak částo (tak často jak by sis přála) online, protože rád vybočuju z řady… Nějaké rady?
Máte rádi vánoční ozdoby v podobě neonových svící a svíček, které zdobí města, domy i nejrůznější markety? A nezdobí i nějaké Markéty? To by pak tím spíš byly super. Světýlka mám rád, nevadí mi svíce, ale nevadilo by, kdyby jich nebylo více. Pro mě jsou tyhle ozdoby novodobým znamením Vánoc. Znáte to, každá doba si žádá svá znamení. A pro naši dobu máme svíticí ozdobu. Jen je škoda, že pak kvůli nim nevidíme hvězdy. Kdysi lidé s obdivem pozorovali nebe, dnes s obdivem pozorujeme sebe. Naše pravá (i levá) já se nám zjevují ve sklech vitrín. Nemám nic proti konzumní společnosti (sám konzumuji jak se jen dá), ale občas se rád jen tak zastavím a koukám. Třeba na nebe. Nebo na tebe…
Bez ohledů na pohled ven jsem dneska dokoupil všechny dary, dárky i dárečky, takže to teď můžu všechno zabalit. A snít. Třeba Dream. Což je nová deska –123min. Občas svými myšlenkami vzbudím všeobecný údiv, posměch, ale občas i obdiv. Jsem dost zvědavý, co vzbudím svým dnešním děním. Jen doufám, že hlasitým posloucháním Dream, nikoho nevzbudím. No, abych už to doplácal. Je na to ostatně správná doba. Dream mi poslal jeden kamarád po netu a já si uvědomil, že po optických kabelech zvuk cestuje rychleji než je – paradoxně – rychlost zvuku… A to nejen opticky…
Tohle periodické blábolení je mým způsobem života. I když nevím přesně jakým. Rozhodně je však zábavný, občas vadný a občas bezradný. A proto si občas z bezradnosti splácám sněhovou kouli. A pak i nějakou tu hlupotu… A taky proto Bublino nejsem tak částo (tak často jak by sis přála) online, protože rád vybočuju z řady… Nějaké rady?
2 komentáře:
Světýlka a žárovičky mi nevadí. Pokud jsou decentní a ideálně jedné barvy. Takové ty blikající mnohobarevné řetězy... já nevím. Představuji si tak označení nevěstince, obzvlášť když tam převládá červená a přijde mi to vzhledem k Ježíškovi a Panně Marii takové neuctivé.
Rady jak být online? Inu, používat takové ty čudlíky on/off. Ale já si myslím, že lepší než-li býti online je lepší být naživo.
Je parádní, když člověk může vypadnout na nějakou dobu z přesvíceného města a to pak uprostřed louky žasne, jak noční obloha nesmírně kosmírně září, mnohonásobně víc a krásněji než všechna ta lidská světýlka a neony... Které mi zas tak nevadí, když jich je s mírou.
Okomentovat