Mezi řečí

Můj vztah k tradicím? Tradičně vlažný. Zaujalo mě však, když mi Bublina řekla o Slavičínském zapalování vánočního stromu. Zvědavě jsem se tak do Slavičína s Bublinou vydal. Bohužel(dík?) se v naší komunikaci vyskytla nějaká chyba a ze zapalování stromu se vyklubalo (ne)obyčejné rozsvěcování. Škoda. Ale i tak to byla zábava. Najedl jsem se (trdlovník není trdelník), napil jsem (slivovice ví více), ztrapnil jsem se (menší truck s Bublinou na trakaři) a veškerý kolotoč pánů, panáků i panáčků nakonec zakončil jojo turnaj. Jo jo, byl to příjemně strávený víkend. Někdy je prostě lepší změnit směr, abyste neskončili tam, kde máte namířeno…

Mám rád Bublinu, to je jasné jak facka. Problémem ale je, že při návštěvě u ní doma taky nějaká ta facka hrozí (zajímavé, už na základní škole mi předpovídali, že skončím jako fackovací panák, dárce orgánů, nebo jako politolog). Můj vztah s Bublininým tatínkem je totiž na bodu mrazu. Vlastně jsme náš vztah poslali k ledu. Ale i když je náš vztah chladný a jde z něj docela kosa, kosa na kámen ještě nedopadla. A zatím ani na mě. Tenhle víkend si tatínek mou návštěvu ještě kompenzoval na honu, místo mě tak byl trefen chudák zajíc, ale přiznávám se, že se bojím dalších návštěv. Teda, ne že by mě chtěl zastřelit, spíš by byl raději, kdybych já vystřelil od Bubliny…

Nakonec ještě pár mých (nejen) víkendových trablů s pojmy, které nedokážu správně pojmout, ale jen správně pojmenovat. Mezi řečí si totiž strašně rád vše pojmenovávám a to vždy dopadá strašně. Takže, jak dělá hroch? Hrochtá? Říká se lež jako věž. Myslíte ale, že to říká i stověžatá Praha? Stále mě šálí šálek, říkám si proto – neohrnuj nos a šálek nos. Občas si říkám, že nejsem člověk ušitý na toto století. Ale co dělat, když to na mě rodiče takhle ušili? No a nakonec něco jen pro mou Bublinu – Proč, když usínam bez tebe, jsem z toho bez sebe?