Dneska v trambají jsem si uvědomil, že nejposlouchanějším interpretem u nás nebude kdoví jaká kapela, zpěvačka, či zpěvák, ale paní, které hlásají v autobusech, trambajích a dalších dopravních prostředcích názvy zastávek. Ty mají každoročně určitě nejvíce posluchačů. A úplně nejvíce jich má nejspíše „paní hlásná“ z Prahy. Může totiž jezdit metrem. No, nejde všem městům, měřit stejným metrem. Jejich produkce navíc oplývá i srozumitelnými texty, kvůli kterým se vám nikdy nestane, že byste se na světě cítili ztraceni… Možná se vám to zdá směšné, ale já se směju rád…
Občas mě napadá, že pokud bych neměl jiné povinnosti, tak bych se smál celý rok. Čemu? To je jedno. Je zajímavé, jak se to, co nás rozesmává, mění společně s námi. Tohle jsem si uvědomil o svátcích, když jsem koukal na Četníky a mimozemšťany. Zažívám s nimi takové dvě fáze. Dětskou a současnou. Bylo mi asi sedm, když jsem tenhle film viděl poprvé. Tehdy jsem se smál jako pominutý. Minutu po minutě. Letos o svátcích jsem je viděl po dlouhé době znovu… a smál jsem se jako pominutý! Je to pořád fajn. Co se mi tehdy jevilo jako úžasné triky a skvělé umění, dnes svou nedokonalostí a naivitou dodává filmu na kráse…
Pokud se tak potřebujete nějak „dobavit“ (nebo si třeba odpočinout od učení), doporučuji vám pustit si tenhle film, nebo alespoň nějaký jiný s četníky. Nebo nějaký vlastní film, který jste měli rádi jako děti a přitom ho dlouho neviděli. A když se vám to bude jevit jako blbost, nemůžete si stěžovat, že jsme vám to neříkal. Je to blbost, ale blbost, která vás očistí. Občas je takovéhle očisty potřeba. Teda, ne že bych vám chtěl radit, jak se máte mýt. Mít? No, to je asi omyl…
Tenhle týden jsem konečně zjistil, že těhotenství se nepřenáší vzduchem. Oddychl jsem si. Bublinina spolubýdlící totiž bude mít (a pak ho bude mýt) miminko a já se bál, aby to Bublina náhodou nechytla. Stále mám ale pocit, že mi něco uniká. Třeba dnes se mi zdálo, že mi uniká bobr s mým rodným listem, načež se v dálce přede mnou zastavil, začal si čistit zuby a pak se náhle vzňal. Poselství? Nevím. Konečná, prosím vystupte… Chtěl bych zase zkouknout Pipi punčochatou…
Občas mě napadá, že pokud bych neměl jiné povinnosti, tak bych se smál celý rok. Čemu? To je jedno. Je zajímavé, jak se to, co nás rozesmává, mění společně s námi. Tohle jsem si uvědomil o svátcích, když jsem koukal na Četníky a mimozemšťany. Zažívám s nimi takové dvě fáze. Dětskou a současnou. Bylo mi asi sedm, když jsem tenhle film viděl poprvé. Tehdy jsem se smál jako pominutý. Minutu po minutě. Letos o svátcích jsem je viděl po dlouhé době znovu… a smál jsem se jako pominutý! Je to pořád fajn. Co se mi tehdy jevilo jako úžasné triky a skvělé umění, dnes svou nedokonalostí a naivitou dodává filmu na kráse…
Pokud se tak potřebujete nějak „dobavit“ (nebo si třeba odpočinout od učení), doporučuji vám pustit si tenhle film, nebo alespoň nějaký jiný s četníky. Nebo nějaký vlastní film, který jste měli rádi jako děti a přitom ho dlouho neviděli. A když se vám to bude jevit jako blbost, nemůžete si stěžovat, že jsme vám to neříkal. Je to blbost, ale blbost, která vás očistí. Občas je takovéhle očisty potřeba. Teda, ne že bych vám chtěl radit, jak se máte mýt. Mít? No, to je asi omyl…
Tenhle týden jsem konečně zjistil, že těhotenství se nepřenáší vzduchem. Oddychl jsem si. Bublinina spolubýdlící totiž bude mít (a pak ho bude mýt) miminko a já se bál, aby to Bublina náhodou nechytla. Stále mám ale pocit, že mi něco uniká. Třeba dnes se mi zdálo, že mi uniká bobr s mým rodným listem, načež se v dálce přede mnou zastavil, začal si čistit zuby a pak se náhle vzňal. Poselství? Nevím. Konečná, prosím vystupte… Chtěl bych zase zkouknout Pipi punčochatou…
1 komentář:
Když mám spleen, pomáhá mi nejvíc Pierre Richard a jeho naprosto pomatený smysl pro humor.
Jinak s tím snem - co by na tak zajímavý námět řekl asi Freud a psychoanalýza?
Na přednášce z psychologie se pak jeden dozví, že když se chlapovi zdá o tom, jak střílí zrzavou veverku, ve skutečnosti by prý nejraději proháněl svou zrzavou sousedku, ale potlačuje to a tak se mu zdá o veverkách... Co by pak znamenal samovznícený bobr? ;-) Tahle "vědecká" vysvětlení mě někdy pobaví podobně jako Blondýn s červenou botou.
Okomentovat