Dnes ráno jsem se probudil s pocitem člověka, kterému na hlavu přistál kormorán. Což si přiznejme, je i na mě dost podivné. Za prvé nevím, jestli někdy někomu kormorán na hlavě přistál a za druhé ani přesně nevím, jak kormorán vypadá. Jen jsem se prostě cítil divně. Divnosti završil snidaňový jogurty s tvarohem. Zjistil jsem totiž, že jogurt s tvarohem není totéž co tvarohový jogurt. To jsem si nikdy neuvědomil, takže jsem omylem kupoval místo tvarohového ten s tvarohem. V tom je překvapivě tvaroh taky, ale jen asi 10 %. Zvláštní. Možná bych mohl psát dění(ček) s Hajkovými hlupotami. Jednu, dvě bych napsal já a zbytek bych (s)prostě zkopíroval…
Rád si čtu. Čtu knihy, čtu obaly od čokolád (moje oblíbená četba), reklamy na trambájích a rád si čtu i noviny. Od doby, kdy jsem v rámci jedné brigády měl za úkol monitorovat denní tisk, si každý den proletím všechny naše „seriózní deníky“ (tedy ty co máme v knihovně). Proto taky tak často píšu o tom, co jsem si přečetl. To jen, abych vám objasnil, odkud se berou všechny ty meditace kolem medu, nebo odkud se rojí problémy s roji včel, miminkovskými hokejisty, Hitchcokovým záchodem a třeba i s přestupnými roky. Dnes přidám další zajímavost. Přečetl jsem si totiž článek, ve kterém psali, že Madonna každé jídlo před spolknutím alespoň třicetkrát rozkouše…
Tahle informace teda je pořádné sousto… Nejdříve jsem si pomyslel, že to je trochu moc, tolikrát snad přežvykují jen přežvýkavci a Madonna snad není žádná kráva. Pak jsem se na to ale zkusil zaměřit. Tvarohový jogurt (Nebo jogurt s tvarohem? Už nevím) nebyl vhodným kandidátem, ale houska s šunkou už ano. A když jsem soustředěně počítal každé kousnutí, tak jsem se k té třicítce také skoro dostal. Polykal jsem zhruba kolem pětadvaceti. Když si tedy dám záležet a ještě trochu si přikousnu, tak za chvíli budu jako Madonna. Jen nevím jestli právě toto chci… Nevíte náhodou někdo, kolikrát kouše Lukáš Bauer?
Rád si čtu. Čtu knihy, čtu obaly od čokolád (moje oblíbená četba), reklamy na trambájích a rád si čtu i noviny. Od doby, kdy jsem v rámci jedné brigády měl za úkol monitorovat denní tisk, si každý den proletím všechny naše „seriózní deníky“ (tedy ty co máme v knihovně). Proto taky tak často píšu o tom, co jsem si přečetl. To jen, abych vám objasnil, odkud se berou všechny ty meditace kolem medu, nebo odkud se rojí problémy s roji včel, miminkovskými hokejisty, Hitchcokovým záchodem a třeba i s přestupnými roky. Dnes přidám další zajímavost. Přečetl jsem si totiž článek, ve kterém psali, že Madonna každé jídlo před spolknutím alespoň třicetkrát rozkouše…
Tahle informace teda je pořádné sousto… Nejdříve jsem si pomyslel, že to je trochu moc, tolikrát snad přežvykují jen přežvýkavci a Madonna snad není žádná kráva. Pak jsem se na to ale zkusil zaměřit. Tvarohový jogurt (Nebo jogurt s tvarohem? Už nevím) nebyl vhodným kandidátem, ale houska s šunkou už ano. A když jsem soustředěně počítal každé kousnutí, tak jsem se k té třicítce také skoro dostal. Polykal jsem zhruba kolem pětadvaceti. Když si tedy dám záležet a ještě trochu si přikousnu, tak za chvíli budu jako Madonna. Jen nevím jestli právě toto chci… Nevíte náhodou někdo, kolikrát kouše Lukáš Bauer?
7 komentářů:
To nevím.
Ale vím, že pro dobré trávení je vhodné stravu v ústech svědomitě rozmělnit. Neříkám, že to vždycky dělám, například ve školní jídelně kde jednak chvátám a pak, držet v puse tu stravu déle něžli velmi krátce, by znamenalo nepředstavitelné ztráty na poli chuťových buněk.
Přesto - když jsem zkoušela sousto přežvýkávat 30-krát, tak se stalo to, že ať člověk chce nebo ne, jídlo spolkne kolikrát ještě dříve, protože peristaltická vlna je neúprosná.
Tak mě napadá, co nekousat vůbec a počkat si, jestli vlna zafunguje?
Teda nevím co je peristaltická vlna, ale proč na ní nečekat, že? Takže čekám na vlnu. To jsem teď v podstatě surfař ne?
Vlastně jo. A ani nepotřebuješ moře nebo prkno. Geniální záležitost.
Peristaltická vlna je taková záležitost, která v člověku posouvá potravu. A nejen potravu. Kvůli takové vlně malé děti, když cucají nějaké malé součástky, ty součástky spolknou, protože hrdlo se pravidelně svírá a jakmile se sevře, už se nikdy neotevře...
A takhle to surfování začíná a mnohý aninetuší, že z toho třeba jednou bude titul.
Co se tady člověk nedoví. Podle osobní zkušenosti se polykaní netýká jen děti. Zatracene lego...
Ne že by to na to mělo vliv - jakou mělo barvu?
Modrou, byla to taková ta placatá krátka kostička... Jsem se ji snažil odělat s kosmické lodi zubama, no a... povedlo se...
Ubohá kostička, ubohá vesmírná loď!
Zvláštní, nikdy jsem lego nesplolkla. Maminka na mě vždycky ječela "nekousej to těma zubama, spolkneš to a co já pak?!". A přitom bylo takové pěkné, růžové. Možná právě proto.
Okomentovat