Triky trafiky

Už je to zase všude okolo. Červené srdíčka ve výloze, červená srdíčka na výloze, červená srdíčka všude. Opět se blíží Valentýn. Jsem vždy pro, když jde o to sníst víc čokolády, ale proč se kolem toho nabaluje tohle valentýnské běsnění? Přece se tady nic takového nikdy neslavilo a najednou jsou toho plné trafiky. Co je tohle za triky? Musím se ale přiznat, že si pozvolna začínám zvykat. Rezignuji. Neslavím, ale rezignuji. Ať si nakonec každý slaví co chce. Nejsem proti. To už snad víte, že já v podstatě nejsem proti ničemu. Ničemu snad ze mě nikdo neuděláte…

Když se to tak vezme, nemám nic proti svátkům, ani nic proti zamilovaným. A ani proti téhle kombinaci. Jen mě překvapuje a často i baví ta masovost, s kterou jdeme do čehokoliv, když se nám to v pár reklamách řekne. To se pak zdobí výlohy, tisknou letáčky, vydávají razítka a znenadání všichni říkají: „Miluji tě.“, když budu citovat Woodyho Allena. Teda, slovo „citovat“ je vlastně taky dost emociálně zabarvené. Že by i na mě působila ta kouzelná atmosféra svatého Valentýna? No, hlavně působí na obchody, pro něž je Valentýn vhodnou záminkou pro oživení prodeje, který je přes zimu většinou přimražený. A proč ne? Nikomu to přece neubližuje…

Co je vlastně zač tenhle Valentýn? Kde se vzal? A proč je výročí jeho mučednické smrti lásky čas? Podle zdrojů, které jsem našel, se Valentýn o zamilované nijak zvlášť nestaral. Tohle na něj nanesli až později. Zřejmě básníci ve středověku. Navíc prý existovali Valentýni dva a nikdo přesně neví, který je ten pravý. Nikdo též neví kdy a za co byl přesně blahoslaven. Když teď vidím, jak se to celé komplikuje, začíná mi být celý svátek o dost sympatičtější. Získává totiž přídech jakési nedokonalosti a lidský rozměr. Ale i tak se nemůžu zbavit dojmu, že je to svátek hodně postavený na vodě…

Slavení Valentýna nemám nikomu za zlé. Když si to přeberete, tak vlastně všichni teeni jsou dneska valenteeni a netuší, že se tohle u nás dříve neslavilo. Já jsem koneckonců pro to, aby si každý slavil to, co uzná sám za vhodné. Já třeba nedodržuju ani spoustu starých českých tradic. Třeba olovo jsem lil jen jednou ve školce a to kdovíkam, holky šlehal jen párkrát a přitom dost opatrně a čarodějnice jsem nevypaloval nikdy. Ale pokud jde o objímání a líbání, tak lásky čas je pro mě první máj a ne mrazivý čtrnáctý únor! No, ale snad si ode mě nenecháte radit, kdy dát komu pusu…