8. března 2010

„Mít své dny“

Všimli jste si někdy toho, jak jsou zajímavé uvozovky? Kromě přímé řeči je používáme k tomu, abychom dali najevo, že to nemyslíme úplně tak vážně. Jakoby tím na papíře vymezovaly určitý svobodný prostor. To, co je mezi nimi, není úplně doopravdy, takže si tam vlastně můžeme napsat co chceme. Můžeme tak vyjádřit ironii, odstup, nebo nahradit tón hlasu. Dokonce je můžeme udělat i pantomimicky. Zjistil jsem však, že s uvozovkami má poněkud problém má Bublina. A i když je zkušená řidička, nepoužívá vhodně uvozovky ani u vozovky. Ale na druhou stranu (nejen vozovky), krásně oběma rukama předvádí králíčka…

No, neměl bych si dělat legraci ze své milé, má totiž dneska zase „svůj den“ (několikrát jsem ji i řekl: „Bublino, ty máš dnes zase den…“). MDŽ pro mě má nepříjemný přídech organizovaného komunistického veselí, a to přesto, že jsem dítě komunismem už jen lehce načnuto. Až teprve nedávno, je to odhadem 10 hodin, jsem zjistil, že tento svátek nemá komunistický původ a všechen ten propagandistický étos byl na něj nanesena později. MDŽ totiž pochází ze samého lůna kapitalismu, tedy z Ameriky a datuje se od stávky newyorských švadlen roku 1909. Takže letos měl den žen stojedna let. To je ale žeň… Zajímalo by mě jen, jestli tehdy nebohé švadlenky tušily, co ušily…

Nadto jsem zjistil, že od roku 1999 oficiálně existuje i MDM. Stanovili ho na 19. listopad a ani my tak nepřicházíme zkrátka. Je správné, že i muži mají (ne v máji ani v háji) svůj den. I my jsme totiž součástí tohohle světa, že ano. A jelikož už o mém dnu víte, tak doufám, že mi někdo v listopadu popřejete. Ani nějakou tou pěknou živou či virtuální kytičkou bych nepohrdl. Víte, šedivých dnů je pořád dost, takže proč něco neoslavit, když se k tomu namane takováhle pěkná příležitost. To pak můžeme vidět něco pěkného na dnu, i když jsme pěkně na dnu…

Žádné komentáře: