Zloděj. Už podle tohohle slova je zřejmé, že je to osoba, kolem které se děje nějaké zlo. Opakem by pak asi byl dobroděj. Tenhle víkend to bohužel byl ten první z nich, který mi otrávil život. Konkrétně tetě. Okradli ji totiž přímo na její svatbě. Přesto věřím, že ani tato, byť velmi nepříjemná skutečnost neohrozí to, že se dva rozhodli být jedním. Hmotné škody (na rozdíl od těch duševních) nakonec nebyly naštěstí nijak extrémní. Nejsmutnější na tom ale je, co si lupiči pro své rejdy vybrali. Takhle zkazit ty nejkouzelnější oka mžiky! Nepíšu, že je to nějaká obrovská tragédie. Naštěstí ne. Je to jen obrovská otrava. A jen doufám, že se tahle otrava nebude šířit…
Kromě téhle nepříjemnosti jsme si ale s Bublinou svatbu užili. Tančili jsme, jedli jsme, prostě jsme se bavili. Jen je mi líto, že jsem Bublinu (jinak učitelku hudební výchovy) nepřemluvil na karaoke. Také se vyskytl drobný problém s mnou sepsaným svatebním přáním. Bublině se moc nelíbilo a požadovala (nechápu proč), abych tam dopsal smajlíka. Což jsem odmítl. Ze svatby nás nevyhodili, takže si myslím, že až tak zlé to přání zase nebylo. Nevím proč, ale smajlíky jsem nikdy moc nepoužíval. Vlastně jsem dlouho ani netušil, že ta dvojtečka, pomlčka a závorka něco znamená. Myslel jsem si, že se jedná jen o nějaké efektní zakončovací digitální písmo. Pak jsem jednou naklonil hlavu a konečně se to na mě usmálo…
Po tomhle zjištění jsem také pochopil, že skoro polovina toho, co jsem kdy dostal, nebylo myšleno úplně vážně. Vážně. Dokonce i mé esemesky se začaly smát. Ono zase není úplně špatné mít k dispozici znáček, který všechno tak trochu shodí. To se přeci hodí. Docela by mě zajímalo, jestli smajlík nemá i nějaké své vlastní právní zakotvení. No, zkusím to vypátrat… I když bych raději vypátral ty zloděje… Tak to je asi vše… Jen se ještě omlouvám, že jsem vás teď zase dlouho nehloupil, ale povinnosti to nedovolili (na druhou stranu jsem ale vyhloupil pár článečků do časopisu pro budoucí prvá(č)ky na mé alma mater) . Už je však po vině a já zase můžu hloupit… Zde… Jste?
Kromě téhle nepříjemnosti jsme si ale s Bublinou svatbu užili. Tančili jsme, jedli jsme, prostě jsme se bavili. Jen je mi líto, že jsem Bublinu (jinak učitelku hudební výchovy) nepřemluvil na karaoke. Také se vyskytl drobný problém s mnou sepsaným svatebním přáním. Bublině se moc nelíbilo a požadovala (nechápu proč), abych tam dopsal smajlíka. Což jsem odmítl. Ze svatby nás nevyhodili, takže si myslím, že až tak zlé to přání zase nebylo. Nevím proč, ale smajlíky jsem nikdy moc nepoužíval. Vlastně jsem dlouho ani netušil, že ta dvojtečka, pomlčka a závorka něco znamená. Myslel jsem si, že se jedná jen o nějaké efektní zakončovací digitální písmo. Pak jsem jednou naklonil hlavu a konečně se to na mě usmálo…
Po tomhle zjištění jsem také pochopil, že skoro polovina toho, co jsem kdy dostal, nebylo myšleno úplně vážně. Vážně. Dokonce i mé esemesky se začaly smát. Ono zase není úplně špatné mít k dispozici znáček, který všechno tak trochu shodí. To se přeci hodí. Docela by mě zajímalo, jestli smajlík nemá i nějaké své vlastní právní zakotvení. No, zkusím to vypátrat… I když bych raději vypátral ty zloděje… Tak to je asi vše… Jen se ještě omlouvám, že jsem vás teď zase dlouho nehloupil, ale povinnosti to nedovolili (na druhou stranu jsem ale vyhloupil pár článečků do časopisu pro budoucí prvá(č)ky na mé alma mater) . Už je však po vině a já zase můžu hloupit… Zde… Jste?
1 komentář:
Používat smajlíky je jako čůrat do moře.
Okomentovat