Tak je tu zase podzim, nadzim, předzim, či zazim. A tím pádem je tu i moje oblíbená úvodní slovní hříčka. Doufám, že vám v těchto slunce prázdných a dešti plných dnech dostatečně zvedla náladu. Nic jiného mě totiž na podzim nenapadá. Ani to listí zatím nepadá, což však nemusí mít vliv na (s)pády dnešní hlupoty. Moje přežívání totiž v předzimu nabírá obrátky. Začal další semestr, začala mi pralesní (to podle Bubliny) futsalova liga a taky se snažím vydělávat. No a stále se snažím ovládnout svět. A taky náš toustovač… Co myslíte, co z toho mi dříve zaručí nespálený toust?
V novinách jsem četl, že v jednom pohřebním ústavu pochovali nepravého nebožtíka. Nevím jak to tam dopadlo, ale mě napadl námět na povídku. Na neurčeném hřbitově pochovávají člověka. Lidé postupně opouštějí hřbitov, přičemž si někdo uvědomí, že pochovali nepravého. Dokonce se netrefili ani přibližně. Pohřbený člověk totiž nebyl mrtvý ani nemocný. Vlastně byl celou dobu převlečený za mrože a zpíval si. Lidé se vrací na hřbitov a vykopávají toho nebožáka. Stále si zpívá. Smuteční hosté jsou postupně ukládáni do hrobu s tím, že mrtvému to určitě půjde nejlíp. Nikoho vhodného (mrtvého) nenajdou a jelikož se stmívá, je už pozdě shánět jiné tělo…
Po tomhle mě napadl další vynález, který by se měl vynalézt. Byl by to takový vylepšovák pro lidi, kteří touží po tichu. Jednalo by se o digitální ticho, které byste poslouchali ve vašich přehrávačích. A to na maximum. Asi se vám bude zdát, že tu něco nehraje. A vlastně to bude pravda. Bude totiž hrát nic. A to na plný pecky! Tohle ticho by přeřvalo úplně všechno, zpívající mrože, sousedovu vrtačku, venkovní sekačku i hospodskou rvačku. Jen byste se neměli do těchto (ne)zvuků moc zaposlouchat, protože pak byste neslyšeli třeba zvonek, mobil, či blížící se autobus. Fyzikální princip tohohle vynálezu bohužel nedokážu vysvětlit. No, občas mám pocit, že je lepší do hloubky moc nepronikat...
Moje vynálezy nemívám moc domyšlené, ale beru to tak, že tato moje zjednodušení možná nejsou matkou moudrosti, ale mohly by být jistou nabručenou, suše hláškující tetou sdílnosti. Snad chápete co tím chci napsat (Doufám, že chápete, já to totiž nechápu). Dnes jsem se rozhodl zase psát, jelikož psaní a následné čtení je vskutku zábavným prostředkem unikání před venkovním bezčasí. Psal jsem rychle a bez toho, abych se podroboval autocenzuře. Internet toho opravdu vsákne hodně. A koneckonců jsou to moje hlupoty. I když jen další nesouvisle nadzimní… Konec konců. Mějte se. Dobrý Kanec…
V novinách jsem četl, že v jednom pohřebním ústavu pochovali nepravého nebožtíka. Nevím jak to tam dopadlo, ale mě napadl námět na povídku. Na neurčeném hřbitově pochovávají člověka. Lidé postupně opouštějí hřbitov, přičemž si někdo uvědomí, že pochovali nepravého. Dokonce se netrefili ani přibližně. Pohřbený člověk totiž nebyl mrtvý ani nemocný. Vlastně byl celou dobu převlečený za mrože a zpíval si. Lidé se vrací na hřbitov a vykopávají toho nebožáka. Stále si zpívá. Smuteční hosté jsou postupně ukládáni do hrobu s tím, že mrtvému to určitě půjde nejlíp. Nikoho vhodného (mrtvého) nenajdou a jelikož se stmívá, je už pozdě shánět jiné tělo…
Po tomhle mě napadl další vynález, který by se měl vynalézt. Byl by to takový vylepšovák pro lidi, kteří touží po tichu. Jednalo by se o digitální ticho, které byste poslouchali ve vašich přehrávačích. A to na maximum. Asi se vám bude zdát, že tu něco nehraje. A vlastně to bude pravda. Bude totiž hrát nic. A to na plný pecky! Tohle ticho by přeřvalo úplně všechno, zpívající mrože, sousedovu vrtačku, venkovní sekačku i hospodskou rvačku. Jen byste se neměli do těchto (ne)zvuků moc zaposlouchat, protože pak byste neslyšeli třeba zvonek, mobil, či blížící se autobus. Fyzikální princip tohohle vynálezu bohužel nedokážu vysvětlit. No, občas mám pocit, že je lepší do hloubky moc nepronikat...
Moje vynálezy nemívám moc domyšlené, ale beru to tak, že tato moje zjednodušení možná nejsou matkou moudrosti, ale mohly by být jistou nabručenou, suše hláškující tetou sdílnosti. Snad chápete co tím chci napsat (Doufám, že chápete, já to totiž nechápu). Dnes jsem se rozhodl zase psát, jelikož psaní a následné čtení je vskutku zábavným prostředkem unikání před venkovním bezčasí. Psal jsem rychle a bez toho, abych se podroboval autocenzuře. Internet toho opravdu vsákne hodně. A koneckonců jsou to moje hlupoty. I když jen další nesouvisle nadzimní… Konec konců. Mějte se. Dobrý Kanec…
1 komentář:
Vést takové nefyzikální hlupoty je fajn. Někdy je taky vedu. Ale svěřuju se s nimi kamarádce, do které její otec hustil fyziku od mladých let a tak si vždycky jen klepe na čelo...
A námět na povídku je povedený!
Okomentovat