Asi milován

Celé dva týdny jsem teď přemýšlel o fyzikálním principu mého posledního vynálezu. Jsem přesvědčen o tom, že moje digitální ticho by do vzduchu vypouštělo něco jako záporné zvukové vlny, které by pohltily nebo vcucly ty kladné (hlasité). Tohle nezní úplně hloupě ne? Alespoň ne od člověka, který si myslel, že hypocentrum má něco společného s hrošíky. Takže teď jsem vám řekl jak na to, vše ostatní je už na vás. Děkovné dohloupění mi psát nemusíte, kvůli tomu to nedělám. Chci vám pomáhat jen tak. Nezištně! Mám prostě vize bez provize…

O víkendu jsem byl s Bublinou na výletě v Praze. Vše proběhlo klidně, takže se nyní můžu svěřit s jednou mou pražskou fobií. Jak víte v Praze mají metro a taky tam razí nejrůznější tunely. A já se už od mala bojím, že se propadnu. Do pekla a tak. Čert ví proč. A v Praze se toho prý v poslední době dost propadlo. To je takový problém při ražení tunelu razit i heslo bezpečnost především? Já se zkrátka nechci propadnout do nějaké jámy. To bych pak asi i propadnul panice. Když jsem byl malý kopali pod našim domem potrubí a já se tehdy vážně obával propadnutí. Dokonce jsem i propadal depresím. Víte, mně se líbil výhled z našeho druhého patra a těžko bych si zvykal na přízemí. Už od mala se tak snažím být nepřizemní…

Ani mé obavy mi však nezabránily užít si pěknou neděli s Bublinou. A já doufám, že si užila i ona a to navzdory mé hlučící přítomnosti. Pořád si totiž nejsem jistý, jestli ji mé hlupotování neobtěžuje. Vy si mě užíváte jen párkrát do měsíce, ale ona to má na talíři každý den. Pěkně ji to servíruji. Na druhou stranu jíst se musí, to jsem si jist. Ať už to má se mnou jakkoliv, v muzeu hraček i na Petříně vypadala spokojeně. Když už jsem u muzea hraček. Uvědomil jsem si zajímavou (ne)skutečnost. Na výstavě měli i staré stavebnice a já si vzpomněl na svou dřevěnou, kterou se měl jako malý. Bylo k ní i kladívko a já si tak mohl pěkně zatloukat. Proč o tom ale teď píšu? No proto, že jsem zatloukal celé dětství…

V Praze jsem si užil i davů. Nemáte někdy pocit, že kvůli davu nevidíte člověka? Rád se řadím do dlouhé řady těch, co se neradi řadí. A píšu-li o věcech, kterým nerozumím, pak především proto, že chci být (vy)slyšen, neb vše co ve mně přežívá se dere na povrch. Proto jsem tak rád za Bublinu, která mi neříká, že jsem hloupý, když přicházím na svět se svými hlupotami. Vnímám, že v ní mám to nejdražší. A jestli někdy budu asimilován všedním děním kolem mě, nevadí. Vychutnávám si totiž pocit, že jsem už asi milován… A taky si užívám, že někomu stojím za přečtení, pozornost a investici času…