Houpavé čtení na dálku

Četl jsem nedávno zajímavý článek, ve kterém se psalo, že prý existuje nekonečně mnoho alternativních vesmírů. Tahle myšlenka mě nejdříve zaujala, po chvilce jsem si však uvědomil, že to nejspíše bude hloupost. Nevěřím totiž tomu, že existuje vesmír, ve kterém by Bublina měla ráda rajčátka. Na druhou stranu, kdo by si kdy myslel, že se někdo může proslavit zálibou v koupání. A přece se to jistému Archimédovi povedlo. Nemáte někdy pocit, že v absolutním koncentrátu hloupostí se dá nalézt nová kvalita? Ohlídáme-li ovšem kvantitu, samozřejmě…

Asi budu muset začít jezdit výtahem. Ne, že by mě bolely nohy, ani jsem nezlenivěl a dokonce se nechci ani nad nikoho vyvyšovat. Jednoduše se v mezipatře zabydlel pavouk. A vždy, když kolem něho procházím, tak se na mě ošklivě dívá. Teda musím to upřesnit. Škaredě se na mě dívá jen šesti očima. Ostatními se mi nejspíše směje. Napadá mě (nápad, ne pavouk). Když mají pavouci tolik očí, které z nich používají na dálku, a které na čtení? Musím se přiznat, že na pavouky nejsem moc odborník. V podstatě všechny mé znalosti o pavoucích vycházejí z toho, že jsem párkrát v TV koukal na Spidermana…

Z toho pavouka jsem úplně na větvi. Na té se houpu i proto, že mi odjela Bublina. Ne daleko, ne na dlouho, ale přesto je mi zvláštně. Zvlášť teď. Kdo mě tak asi bude chránit před pavouky? A vůbec, nejde mi přes nos, když jsem sám přes noc. Na jedné přednášce jsem teď napsal Bublinino jméno na kus papíru (doplněné jménem mým, srdcem a šípem). Stejně tak, jak jsem na základce okrašloval své sešity jmény všech zdánlivých lásek. O kolik asi byly skutečnější a o kolik nepravděpodobnější, když mi dovolili přijít až k Bublině? A proč jsem to udělal? Asi s protestu. Byl to můj lehký protest proti přehnaně moderní době, který ovšem není zuřivě zaťatý, spíše jen houpavě rozesmátý…