První k vymazání

Směřuji dnes k drobnému blbnutí, páč mám chuť tvořit plno slovních hříček, abych mohl odplout na lodičce se slovíček. Snad se tím nikoho nedotknu, neb dotyky se mohou týkat vás, které bych chtěl svlíkat. Snad to pochopíte, a když ne, tak se třeba vzchopíte a mě někam hodíte. Ale tady na deníčku se snad scházejí jen dobří lidé, co napjatě čekají, co přijde. Malé ohlédnutí za depresí co s ní mám, jenž už nevnímám. A tak mi dál chutná, i když mě tráví, čímž pečuje o mé zdraví. A tak když vidím ji zatíženou vinou její, já vždy rád ovinu ji. Jelikož můj sval, co živí tělo, tuší, že je vše co být mé mělo. S duší? Ale to se již nesluší, neb své stisky obtiská v jiný sVítek. Už dál nechávám na nich jejich obavy, oba ví, že na hřešení se těžko hledá řešení. A navíc, neumím působit na dívky, které pro mě nemají (v)hodné nabídky…

Píšu jak chátrám, přitom v sobě hluboko pátrám. Jak dlouho po rozchodu, si můžu vést dlouhonohou slečnu do schodů? A za jak dlouho do výtahu? Ale nechci se tím zase vytahovat. Jelikož psát, že být jejího těla jen cizím hostem, by pro mě bylo svým způsobem (s)prosté. Znám totiž lásky tajné tří i čtyř. A tohle vše jde z Péti. A tak nová hladina vzruchu ve mně vzroste, při nových důvěrnostech. A až potkám znova krásnou slečnu v sukni, své tělo přenesu k ní. A budu jí hýčkat, když dovolí, klidně i pod ruby jejího trička. Ty ďáblem stvořené díla boží…Ale Pr-Si teprv měsíc volný a už ke všemu svolný? Asi mám k tomu vlohu a dobrý vkus v oku a to mi evokuje, že teď dobře mi je. To bylo na čase, vždyť ač na to nevypadám, mám svá léta, proto dál padám a vracím smích dámám, a pak vám to takhle dávám. Už ale začínám se opakovat, pojďme radši pomalu pokračovat… Párat se v jiných nitkám…