Krásnou při dávám

Jen takový malý (an)dílek do skládačky Boba… Než dojde na Tatabojs...

Krásná kradla už od mala, tam kde vyrůstala, člověk musel krást, aby měl na večeři. Pak musel ještě krást, aby měl na spropitné. Většina kradla deset procent, ale Krásná dvacet. Byla tak dost oblíbená mezi číšníky. Během pár let se stala nejlepším lupičem, jakého jste kdy viděli. Život ji změnilo až setkání se Skoro Bobem. Fascinovalo ji jeho naprosté vzbouření se proti přijatým hodnotám, jeho odevzdání všeho nabytého, oproštění se od hmoty a ulpění na pouhém břichomluvectví. Zamilovala se. Měla však příliš tajemství, a proto se všemožně snažila neodkrývat všechny detaily Skoro Bobovým zvídavým očím. Každou jeho snahu o poznání pokaždé odbývala tím, že je její život roztodivná koláž, v níž se těžko orientuje ona sama, tak ať jí laskavě nezatěžuje nevýslovností svých citů. Sama však po nich toužila. Nakonec beze slov utekla tak, jako princezny utíkají před draky do teplých krajin. Cesty ji nakonec dovedly až k práci pro toho, jež touží po jediném. Změnit Bob…

… Tak jsem zpět z Tatabojs a mám nutkání přispět, neb po zítřejších ranních fotbalových utkání, si budu spíše lízat své utržené rány. Takže ještě zkřehlými prsty píši, že Tatabojs byli jako vždy výteční, přestože místo piva by se k ním hodila lépe Hořká čokoláda, ale když jsem za ně nemusel obětovat žádnou Papírovku, rád strávím Jednotku času v pivovaru. Tihle Pěšáci rokenrolu mě dokážou udělat Šťastnější, i když vedle sebe nemám žádnou Elišku. Snad jim ta jejich Růžová armáda vydrží i do roku 2031. Rád si někdy dám další Opakování. I když nyní jen Usínací. Chtěl jsem ještě připojit další střípek do Boba, ale ten si ještě počká na setkání. Obracím teď svůj list na novou čistou stránku, a doufám, že k tomu co hledá moje duše, jednoduše dojít se dá. Třeba tak, že si budeme povídat a ze svých minulostí střípky se dovídat…