Tak jsem se dostal do okamžiku, kdy si uvědomuji, že už nejsem dítě. Po čtvrt století je to docela zajímavé zjištění. Ale jak tomu prozření došlo? Jednoduše. Prožívám nyní první Velikonoce, kdy nedostanu žádnou čokoládovou figurku. Je celkem jedno, jestli je to náhoda, nebo nehoda, každopádně je to tak. V životě každého muže může přijít chvíle, kdy se musí smířit s tím, že nemůže ukousnout hlavičku čokoládovému zajíčku. A protože jsem neměl do čeho čokoládového kousnout, přišel jsem při prohledávání internetu na to, že nevyhledávanější synonyma, jsou synonyma ke slovu miláček. Každý asi hledá alternativu ke svému miláčkovi. A když už jsem u čokolády, miláčků a podobných věcí, všimli jste si někdy toho, že každá žena hledá partnera s velkým „P“. A já přeci velké „P“ mám…
Asi už blázním. Anebo každý z nás občas uloží knihu do lednice a v posteli pak zjistí, že čte obal od pomazánkového másla? V jistých náladách asi máme tendenci dělat z komára velblouda. Pokud se vám tedy často jevím jako mentálně narušený, společensky izolovaný, smutný a shrbený emocionální kripl (nyní hovořím především o nedělních ránech v měsíci lednu), pak za to můžou tyhle má (ne)milá(čková) zjištění. Teď mi jde jen o to se trošku omluvit. Ale zároveň nemůžu přislíbit žádné velké zlepšení. Štěstí totiž bývá dosti plaché a náladové. Navíc jsem člověk líný, sebestředný, (ne)výjimečně pohledný, pozoruhodně výmluvný a pateticky roztoužený a jako takový o sobě i píšu. Nechci však být další cihlou velké zdi, chci být tím, kým mi je přirozené být. A to už je takové mé klišé. Ale klišé jsou přeci jen přetavené velké pravdy... Další střípek do Boba…
Ne Bob dospěl k přesvědčení, že jeho nový svět by měl mít boha, který by vydával přikázání, trestem stíhal hříšníky a určoval, které způsoby obcování jsou v jeho očích milé a které špatné a neomluvitelné. Ne Bob nebyl právě náboženský založený člověk, ale věřil v tradiční uspořádání věcí, pokud tradiční uspořádání znamená, že jsou věci namíchané v jeho prospěch. Přirozený pořádek věcí byl v Bobovi vždy takový, že všichni lidé si připadali rovni těm, kdo si každopádně rovni byli, a to nemělo s Ne Bobovou představou světa naprosto nic společného. Ne Bob se proto rozhodl, že je potřeba božského šéfa, jenž obnoví společenskou hierarchii. A jako nejlepší volba pro tuto pozici se mu zdál on sám…
Uskutečnit se může cokoli. Všechno, co si lze představit, se někdy stane. Představte si něco uhozeného, a kdyby to snad bylo příliš náročné, prostě náhodně spojte nějaká podstatná a přídavná jména. Všechno, nač člověk myslí, co si představuje, přeje nebo v co doufá, se už odehrálo. Sny se plní neustále, jen se bohužel neplní těm, kterým se zdají. A to asi není jenom moje zdání… Už nejsem dítě, myslet tak však nepřestanu. Koho sen teď asi prožívám?
Asi už blázním. Anebo každý z nás občas uloží knihu do lednice a v posteli pak zjistí, že čte obal od pomazánkového másla? V jistých náladách asi máme tendenci dělat z komára velblouda. Pokud se vám tedy často jevím jako mentálně narušený, společensky izolovaný, smutný a shrbený emocionální kripl (nyní hovořím především o nedělních ránech v měsíci lednu), pak za to můžou tyhle má (ne)milá(čková) zjištění. Teď mi jde jen o to se trošku omluvit. Ale zároveň nemůžu přislíbit žádné velké zlepšení. Štěstí totiž bývá dosti plaché a náladové. Navíc jsem člověk líný, sebestředný, (ne)výjimečně pohledný, pozoruhodně výmluvný a pateticky roztoužený a jako takový o sobě i píšu. Nechci však být další cihlou velké zdi, chci být tím, kým mi je přirozené být. A to už je takové mé klišé. Ale klišé jsou přeci jen přetavené velké pravdy... Další střípek do Boba…
Ne Bob dospěl k přesvědčení, že jeho nový svět by měl mít boha, který by vydával přikázání, trestem stíhal hříšníky a určoval, které způsoby obcování jsou v jeho očích milé a které špatné a neomluvitelné. Ne Bob nebyl právě náboženský založený člověk, ale věřil v tradiční uspořádání věcí, pokud tradiční uspořádání znamená, že jsou věci namíchané v jeho prospěch. Přirozený pořádek věcí byl v Bobovi vždy takový, že všichni lidé si připadali rovni těm, kdo si každopádně rovni byli, a to nemělo s Ne Bobovou představou světa naprosto nic společného. Ne Bob se proto rozhodl, že je potřeba božského šéfa, jenž obnoví společenskou hierarchii. A jako nejlepší volba pro tuto pozici se mu zdál on sám…
Uskutečnit se může cokoli. Všechno, co si lze představit, se někdy stane. Představte si něco uhozeného, a kdyby to snad bylo příliš náročné, prostě náhodně spojte nějaká podstatná a přídavná jména. Všechno, nač člověk myslí, co si představuje, přeje nebo v co doufá, se už odehrálo. Sny se plní neustále, jen se bohužel neplní těm, kterým se zdají. A to asi není jenom moje zdání… Už nejsem dítě, myslet tak však nepřestanu. Koho sen teď asi prožívám?
Žádné komentáře:
Okomentovat