NáVnady

Někdo je iniciativní, někdo protestující a já si píšu o náVnadách. Jsem v pasti, takže v pátek mám zmatek, který čeká na pondělí. Trochu se o to s vámi podělím, nebo raději zavřu oči, v naději, že ve snech spatřím třeba Nšoči… Absurdní… 

Mám mění, páč blonďatou dívku rád,

mámení neodolám třpytivých náVnad,

vážně (ne)tuším co má za lubem,

vášně (ne)tužím, páč opět zahuben…

V patře se plížím, snad mě neslyší,

spatřen budu usvědčen, ta si pospíší…

Unikám před nimi denně a stejně...

u ní… kam pasti náVnad dovedou mě…

Nebojím se, nač vědět, že je to ta pravá?

Nebo jí poslepu opětovně nabídnu svá  práva.

Často podváděn kýčovitě psanými sVítky,

čas to pod vlivem činí za ní nápady Jitky…

Adélce pohádky svěřuji své pasti slova

a déle nelze mlčet, neb to není hra šachová.

A kdybych s tebou dále nebyl jedna duše,

řekl bych si: „si debil!“, jednoduše.

Už mi to tu voní tak trochu po létu,
učiníš to, že Tatry Francii předají štafetu?

Kladu nyní poslední prosbu k tobě,

pokládej náVnady v každé roční době…