Kupecká mo(u)drá

„Jsem nevinný, jsem nevinný, byl to jen střik vinný…“, tak nějak jsem si představoval obhajobu jistého pána, který už asi není tak rád, jak byl Rath. V mém bytí se událo mnoho nepsaného, takže je potřeba něco napsat. Třeba o jednom mém zklamání. Zažil jsem už mnohé. Vím jaké to je, když nedáte rozhodující penaltu, znám ten pocit, když se ocitnete bez ničeho nikde a s nikým, poznal jsem, jak je to zlé, když vás podvádí ten nejbližší, ale nic není tak bolestivé jako to, když jdete do ZOO okouknout malé medvídky a žádné malé medvídky neuvidíte. Slečna modrooká by mohla namítnout, že jsme viděli neklidnou paní mámu nosálovou a další zvířátka, ale medvídci jsou medvídci. Jako malé odškodnění jsem od modrooké dostal med. Tak si můžu alespoň meditovat. A vy se mi můžete smát, páč škarohlídství dodává na síle, jelikož lidé si s gustem smlsávají na cizím, nechutná-li jim vlastní. Med? Ten, jenž bývá mazán kolem úst? Nejsem tomu rád… Řekl ten jistý pán.

Vymyslel jsem takovou malou domácí zábavu. Zvýšení nájmů za tělesnou schránku činí všem mým duším čáru přes rozpočet, navíc má tělesná schránka trpí nejrůznějšími nešvary (podle modrooké je to dáno mou sportovní zarputilostí, podle mě je to nešikovnost, podlé však hlavně je, že nemůžu hýbat hlavou), takže mám čas vymýšlet nejrůznější podivnosti. Moje zábava se jmenuje „Pyrotechnik“. Smyslem je najít tikající kuchyňský budík (říká se tomu tak?) dříve, než začne zvonit. Když tak si to doma zkuste. Ještě jsem vymyslel hru „Vysavač“, ale ta byla mou dívkou odmítnuta. A takhle já nakládám se svojí láskou. Na druhou stranu (Tu pravou?), nechci nakládat s láskou jako s věcí samozřejmou, jelikož to dokáže člověka pořádně ponížit. A k tomu se nesnížím. Nejsem nikterak ochoten, avšak nedokážu ovládat své upřímnosti, proto zkoumám své odrazy vpíjící se ve sklo. Je ten, jehož vidím, viděn stejně i modrýma očima?

Ještě, že na tom nejsem tak špatně, jak jsem na tom dobře. Jestli je štěstěna opravdu žena, musí to být správná holka. Známky mám uzavřené, francouzské prázdniny se začínají vyjasňovat, jedné modrooké předčítám Shakespeara a dal jsem nejhezčí gól ve své kariéře, navíc právě před tou dívkou modrookou. Zkrátka, vezmu to zkrátka, abych s tím vyšel, než to dojde moc daleko. Snad vám to taky došlo. Všimli jste si někdy toho, jak nám v očích pohasíná jiskra touhy, když se nám dostane toho, co jsme vášnivě chtěli? Musím se přiznat, že kdyby mi někdo před rokem řekl, jak nyní bude vypadat mé bytí, upřímně bych se mu vysmál. Nyní je to takové, jaké to je, tedy opravdové a já jsem neskonale rád. Možná právě proto má touha nikdy nepohasne, jelikož mám z ničeho nic někoho, kdo je moudrý, pokud mě neklame rozum, někoho, kdo je krásný, pokud mě nešálí zrak a někoho, kdo je ochoten se mnou dobrovolně trávit čas… Třeba hraním na Pyrotechnika… Jsem tomu rád.