První zabalená

Prázdniny jsou v plném proudu, takže domácnosti se vyprazdňují, letoviska zaplňují, silnice ucpávají, nastává velké stěhování národů a morálka se tak nějak víc uvolňuje. Nevím jak vy, ale pokaždé když dojde na prázdniny (plniny), je mi fajn. Když jsem byl menší, byly pro mě prázdniny vůbec tím nejlepším, co se mi mohlo stát. Především jejich začátek s očekáváním všech možných i nemožných zážitků. Pak jsem však poznal půvaby dívek. Nemožné. Ale to je jedno. Prázdniny jsou fajn i proto, že jsou v červenci a srpnu, tedy v jediných dvou po sobě jdoucích měsících v roce, které mají 31 dní. Asi nějaký Bonus. Proč se vůbec nedodržuje střídání 30 a 31 po celý rok? Alespoň by jeden den mohl dostat nebožák únor. Určitě to má nějaký důvod, dokonce bych vám ho dokázal i vysvětlit, ale to bych ho nejdříve musel znát. Takže zase nic.

Na prázdninách se mi líbí i ta kouzelná atmosféra přesunů. Přesuny mám rád, ale už trochu méně přípravy na ně. Těmi přípravami samozřejmě myslím balení. Když se nad tím zamyslím, tak balení mi obecně moc nejde. Balení vánočních dárku je pro mě noční můrou a na balení dívek nejsem moc šikovný. Nebo to je naopak? A cestovní balení mi už nejde vůbec. Třeba už zítra mě čeká cesta za modrookou a kromě stresu z toho, že poznám maminku své dívky, mě stresuje i má neschopnost vybrat vhodné věci na cestu. Ještě, že máme moderní technologie. Kvůli nim jsem mohl vše s Modrookou konzultovat, takže snad nic nezapomenu, či nic navíc si nepovezu. Třeba barevná náplň do tiskárny je prý na cestu zbytečná. To už díky Modrooké vím. Ale co černobílá? Tohle balení na víkend ještě nějak zvládám, byť s pomocí, ale už za tři týdny vyrážíme směr Provence (pamatujete někdo na mou vysněnou zelenookou Francouzku Giselle?) a to bude teprve „balící peklo“. Už nyní provádím něco, čemu by se dalo říkat „Kvalifikační výběr triček“. Prostě není dobré mít osobní vztah se svým oblečením…

I když to tak nyní nevypadá, nakonec prázdniny vždycky skončí. A něco mi říká, že podobný osud čeká i ty letošní, které se právě nyní tak pěkně rozjíždějí. Nenechte si je tím ale hned na začátku zkazit. Zkuste si je užívat až do konce tak, jako by právě začínaly, což vám ostatně přeji, i kdyby se vás třeba už žádné prázdniny vůbec netýkaly. Ale něco mi říká, že hlupoty čtou jen lidi (jste lidi?), kterých se prázdniny týkají a kterým bych mohl snad tykat i já. A trochu doufám, že hlupoty nečtou jen lidé modroocí, páč já chci sdílet vše mé vtělené štěstí a nadšení i s lidmi neznámými. A třeba i černookými. I když modrá obloha, kraťasové počasí a nedýchatelno, příliš k usedávání k počítači nevybízí. Horka, ve kterých se holubi stěhují z věží ke kašnám a kdy se lidé tak nějak rozprostírají mezi obojí, láká k nečinností-odpočinku, jak mnozí s oblibou říkají. Chtěl jsem teď vyslovit nějakou velkou myšlenku, ale nejde mi to, takže to raději konečně zabalím…