Mo(u)drým pohledem

Přidávám ještě pár pohledů Modrooké, takže už třetí člověk se může označit za hlupotvůrce, kromě toho přispěli i dva paviáni. Nebo to alespoň tak vypadá. Buď to byli dva paviáni, nebo někdo, kdo si zapomněl svůj příčesek v levé kapse právě vypraného saka. Ale to není důležité. Důležité je, že i má Modrooká píše…

Není lepšího místa, kam cestovat se svou modrookou přítelkyní na první dovolenou než Azurové pobřeží, vskutku mo(u)drá volba. Mám zalíbení ve sbírání střípků a taková cesta do Francie jimi byla posetá… Naše střípky se naštěstí nepodobají jen fotkám z gůglu. Například neúnavné hledání citronové marmelády v Mentonu nebo pohled na neskutečně smutné dítě v koutě informačního centra v Cannes na internetu nenajdete. A pronikavé vůně a chutě typického francouzského trhu teprve ne.

Jednoznačně nejzábavnější byly Péťovy souboje s mořem, které musely být zdokumentovány, když kvůli ničemu jinému, tak pro tohle pozdější použití. Poté, co mě na nejluxusnější pláži Evropy píchla včela a způsobila nemalou bolest (můžete mi někdo vysvětlit, co tam vůbec dělala?), bylo mi k rozveselení dopřáno této podívané.

Na cestách jsem pochopila úděl všech přítelkyň fotbalistů, totiž jejich dětinské fascinování všemi hřišti, hřišťátky a co teprve když se jedná o slavné evropské fotbalové stadiony. Mám tiché podezření, že naše osobní Tour de Monaco, kdy jsme se ztratili ve změti uliček, se odehrála právě za účelem shlédnutí monackého stadionu. Nezlobím se, jelikož zpětně musím uznat, že prohlídka nočního města a důmyslné monacké dopravy byla úchvatná. Nadšení mého průvodce městem bylo obrovské, ovšem SCNF Gare opravdu neznamená metro, ale pouze vlakové nádraží vybudované přímo pod městem.

Saint Tropez…co říct k městu, jehož Office du Tourisme nehovoří anglicky a na každý dotaz dostanete pouze kupu prospektů a mapek. Typicky francouzské a milé. Aspoň že se dají později použít k prostírání večeře ve stanu. Jeden den strávený zde mi však připadal jako týden u nás, aspoň co se mozaiky střípků týče. Například jsem v prázdném amfiteátru shlédla improvizační představení svého milého s kameny a duchaplným námětem. Prý to byl vždycky jeho sen. Těší mě se jeho snů účastnit…to pak sleduju parkovat luxusní loď velkou jako dům a přemýšlím nad zněním inzerátu na vývěsce Isu, kterým bychom sháněli sto lidí na pronajmutí podobné lodičky na francouzské riviéře. Žádný sen není ani trochu směšný…

Během cesty padlo hned několik míst, kde by prý chtěl na stáří žít, vlastně to bylo téměř za každým rohem – ještě že má spoustu času to promyslet. Poslední verze je taková, že zatímco on bude žít v Saint Tropez, já budu v 4 km vzdáleném Port Grimaud, kde mají místo auta před každým domem zaparkovanou lodičku. To jen kdybyste nás někdy hledali…