Vychází i schází

Objevil jsem další pocit, který nedokážu vyjádřit vhodným výrazem. Znáte takový ten stav, jenž se projevuje mrazivě svrbivým pocitem, který začíná někde na temeni hlavy a spouští se po zádech dolů? Je paradoxní, že člověk s tímto mrazením je pak jako opařený. Zpomalíte své pohyby a přejete si neustálé pokračování tohoto stavu. Nechcete to narušit, proto v tomto stavu můžete vypadat dost směšně. Při pozorování tohoto jevu jsem si uvědomil, že je to asi jeden z nejpříjemnějších pocitů na světě. Pokud by vás to zajímalo, tak hned za ním je takový pocit, jako má NASA po úspěšném vypuštění rakety. Ale zpět k mrazení. Nejzajímavější na něm je, že absolutně nevíte, kdy udeří. Nicméně z mých zkušeností vychází najevo, že se třeba dostavují, když mi někdo něco vysvětluje. A otáčí při tom listy knihy. Nebo vzniknou z ničeho nic při telefonickém rozhovoru, který pak mám tendenci prodlužovat…

Jen taková malá vsuvka. Nevadí? Pokud jo, tak tenhle odstaveček klidně přeskočte. Všiml jsem si totiž toho, že výraz „vychází najevo“, může být hodně užitečný, jelikož mi umožňuje činit rychlé, pregnantní a autoritativní souvislosti mezi jinak náhodně nesouvisejícími konstatováními, aniž bych musel pracně vysvětlovat, jak jsem na to přišel. A už vůbec nechápu to, že jsem užil na hlupotách slovo „pregnantní“. Je to opravdu skvělé. „vychází najevo“ ne „pregnatní“. Je to mnohem lepší než fráze, které jsem používal dříve. Něco jako „někde jsem četl“, nebo velmi zbabělé „říká se, že…“ a další. Znamená to, že jakýkoliv blábol, který právě říkám nebo píšu, ve skutečnosti vychází z zcela nového průkopnického výzkumu, a navíc je to výzkum, na kterém se intimním způsobem podílíte. A k tomu nepotřebujete znát žádný skutečný zdroj nebo autoritu… Ale zpět…

Také vychází najevo, že pocity mrazení jsou absolutně asexuální záležitosti. Ty si přeci jen umíme pojmenovat. Je totiž úplně jedno, kdo je vyvolává, nijak to nesouvisí s přitažlivostí té osoby. Jednou se mi třeba stalo, že mě pocit mrazení nečekaně dostal, když po mě nějaký chlápek chtěl peníze. Bylo to příjemné a nechtělo se mi od něj odejít. Samozřejmě bych takové téma do hlupot netahal, kdyby se mi něco podobného nyní nestalo. I domov může být častým dějištěm mrazení. Důvody mohou být dvojí. Buď vás něco naprosto dostane, nebo stojíte blízko ventilace.V tom prvním případě to může být nějaká písnička, kniha nebo třeba film. Ve druhém zpravidla otevřené okno. Mě se to stalo, a jak vychází najevo, z celé desky…

S novými kapelami to je těžké. Chci objevovat takové, které jsou něčím opravdu nové, ale zároveň mám přirozený sklon oblíbit si něco, co mi cosi oblíbeného už trochu připomíná. Je to zrádné. Ale jistým způsobem přirozené. Proto si možná tak často vytvářím vlastní superkompilaci bez komplikací. O Cut Copy jsem už trochu slyšel, ale kapelu ještě ne. Až teď. A jsou super! Nevím jestli na ně budu stejně nadšeně reagovat i za dvacet let, ale pro tuhle chvíli jsem velmi spokojený. Ne, že by byli nějak originální, ale nebýt nikomu absolutně nepodobný dnes už nelze. A kdo říká, že lze, tak lže. Poslouchám nyní jejich poslední desku Far Away, a když si ji jednou pustím, po zbytek dne se mi vrací jako bumerang. Vím, že u australské kapely je to trochu laciné přirovnání, ale tak nějak si neumím pomoct. Na druhou stranu je to pořád lepší, než kdybych třeba napsal, že je divná jako latimérie podivná…