Napsal jsem dopis. Milostný dopis. Napsal jsem ho ručně a obsahoval vše co by měl správný milostný dopis obsahovat. Takže trochu klišé, dávku upřímných vyznání a známku s květinou. A byste mi věřili, tak tu malou ukázku zveřejním. Ale jen malou, jelikož další části jsou ryze osobní a já bych se tím nerad někoho osobně dotknul. I když té jisté osoby bych se nyní dotýkat chtěl. Kromě části dopisu tu ještě zveřejním jednu pohádku, kterou jsem Modrooké napsal, když byla nemocná. A je to příznačné, páč nemoc teď ochromuje i mou tělesnou schránku, takže dál už nic víc nenapíšu. Jen se ještě pochlubím mým posledním úspěchem. Konečně jsem po více než 15 letech složil Rubikovu kostku, pokud jde tedy o to, že mám umístit všechny kuličky do středu bludiště…
Musím se Vám drahá Adélko přiznat. Miluji vás. Nemám rád prázdná slova, ty sliby svlečené z upřímnosti, jenž bývají tak často ve slovech nadšenců. Proto mi věřte, když píši o tom, že jste krásná (proto obléhána ze všech stran?), něžná (proto předmětem mnoha snění?) inteligentní (proto chápete mé poklesky?) i náruživá (proto píši tento dopis?). Vaše rty jsou tím nejsladším experimentem, Vaše oči jsou dvě barvy světa, světlo a tma a Váš dotek elektrizujícím zážitkem. Ve vaší blízkosti se stávám jiným, lepším, novým… A teď ještě pohádku…
Žila byla jedna krásná modrooká princezna jménem Adélka. Adélka si žila svým spokojeným životem s knihami, touláním se po kraji a děláním palačinek. Jednoho dne však princeznu očaruje zlá babizna Teplota, která se princezně mstí za to, že jí nevědomě snědla poslední kus tvarohového koláče. Zlá babizna proto princeznu proměnila ve velký nateklý jahodový koblížek. Mezitím chudý prosťáček Já vyráží do světa. Prý na dva týdny. Po šesti letech ho nachází na poušti v milostném vztahu s vačicí. Já se dává dohromady a přitom vyslechne příběh o zakleté Adélce. Příběh ho zaujme a chce princeznu zachránit. Posilní se gulášem z Vačice a vyráží na cestu. Musí se však vrátit, jelikož neví kam mám jít. Jak za Adélkou se nakonec Já dozví od ducha jeho zemřelého dědečka. Když duch dědečka odchází stěnou, Já, ve snaze ho následovat, si rozbije nos.
Babizna Adélku-koblížek drží ve svém doupěti v hlubokých lesích. Doupě navíc hlídá dvouhlavý drak. Drak však trpí rozdvojením osobnosti. Jedna půlka se chová jako drak, druhá jako úplně jiný drak. Já draka přelstí tím, že si vezme falešný příčesek, přičemž pak vypadá jako slepice . A draci se prý slepic bojí. V doupěti Já nalezne koblížek a dva lístky na muzikál. Já neváhá a bere ty lístky. Po nudném večer s My fair lady se vrací pro koblížek. Místo toho, aby do koblížku kousl, tak omylem koblížek políbí. Koblížek se promění v Adélku a hladový a muzikálově znechucený Já s rozbitým nosem se ihned zamiluje. Adélka stále s jahodovou marmeládou na čele také. Žijí pak spolu až do smrti, Já o svých příhodách napíše muzikál a Adélka (stále s marmeládou na čele) si otevře pekárnu. A babizna? Ta odjede do Francie, přičemž zapomene vypnout sporák. A drak se dá třeba na step. Zazvonil konec a sporák vybouch…
Musím se Vám drahá Adélko přiznat. Miluji vás. Nemám rád prázdná slova, ty sliby svlečené z upřímnosti, jenž bývají tak často ve slovech nadšenců. Proto mi věřte, když píši o tom, že jste krásná (proto obléhána ze všech stran?), něžná (proto předmětem mnoha snění?) inteligentní (proto chápete mé poklesky?) i náruživá (proto píši tento dopis?). Vaše rty jsou tím nejsladším experimentem, Vaše oči jsou dvě barvy světa, světlo a tma a Váš dotek elektrizujícím zážitkem. Ve vaší blízkosti se stávám jiným, lepším, novým… A teď ještě pohádku…
Žila byla jedna krásná modrooká princezna jménem Adélka. Adélka si žila svým spokojeným životem s knihami, touláním se po kraji a děláním palačinek. Jednoho dne však princeznu očaruje zlá babizna Teplota, která se princezně mstí za to, že jí nevědomě snědla poslední kus tvarohového koláče. Zlá babizna proto princeznu proměnila ve velký nateklý jahodový koblížek. Mezitím chudý prosťáček Já vyráží do světa. Prý na dva týdny. Po šesti letech ho nachází na poušti v milostném vztahu s vačicí. Já se dává dohromady a přitom vyslechne příběh o zakleté Adélce. Příběh ho zaujme a chce princeznu zachránit. Posilní se gulášem z Vačice a vyráží na cestu. Musí se však vrátit, jelikož neví kam mám jít. Jak za Adélkou se nakonec Já dozví od ducha jeho zemřelého dědečka. Když duch dědečka odchází stěnou, Já, ve snaze ho následovat, si rozbije nos.
Babizna Adélku-koblížek drží ve svém doupěti v hlubokých lesích. Doupě navíc hlídá dvouhlavý drak. Drak však trpí rozdvojením osobnosti. Jedna půlka se chová jako drak, druhá jako úplně jiný drak. Já draka přelstí tím, že si vezme falešný příčesek, přičemž pak vypadá jako slepice . A draci se prý slepic bojí. V doupěti Já nalezne koblížek a dva lístky na muzikál. Já neváhá a bere ty lístky. Po nudném večer s My fair lady se vrací pro koblížek. Místo toho, aby do koblížku kousl, tak omylem koblížek políbí. Koblížek se promění v Adélku a hladový a muzikálově znechucený Já s rozbitým nosem se ihned zamiluje. Adélka stále s jahodovou marmeládou na čele také. Žijí pak spolu až do smrti, Já o svých příhodách napíše muzikál a Adélka (stále s marmeládou na čele) si otevře pekárnu. A babizna? Ta odjede do Francie, přičemž zapomene vypnout sporák. A drak se dá třeba na step. Zazvonil konec a sporák vybouch…
1 komentář:
Teda na tomhle blogu jsem poprvé a hned klikám na odběr :) ta povídka je fakt skvělá, je to takový romantický, když to píšeš pro někoho, koho máš fakt rád, ale zároveň je to originální a vtipný, vážně smekám :)
Okomentovat