Po matení

Válím se a nechci se vrátit k nekompromisní realitě tam venku. Kradu cukroví z krabice, i když na stole je k dispozici to stejné kdykoliv si zamanu. Připomíná mi to dětství. Mám totiž rád pocity nedospělého malého kluka, je to takový slastný pocit chvění. Vyrobil a vyzdobil jsem i čtyři perníčky – emo anděla, hvězdičku s bradkou, pana Kapra a srdíčko, do kterého jsem vepsal iniciály sebe a Modrooké. Mám rád tuhle dobu plnou kýče, kdy v restauracích necháváme velké spropitné, kdy se sousedé zdvořile zdraví, kdy všude, snad na znamení doby, svítí neonové svíce. Letos vše pozoruji s radostí na tváři. Po přetvářkách z loňska ani vidu. Loni jsem byl jak buldozér na krátké trati. Letos je mi, jako bych nebyl, v dobrém smyslu toho slova samozřejmě. Myslím, že nemyslím nadarmo. Nebilancuji, jen si tak blbnu. S radostí si prohlížím svůj dar od Modrooké, kterou napadlo darovat mně mě samotného. Jsem nadšen i dojat. Dar Buší na srdce, rytmus vryt, musí prý bít… 

Ale abyste chápali, Modrooká mi vyrobila album fotografií mého života a navíc je doplnila obrázky věcí, které mě dělají mnou. Takže vedle fotografie mých pra pra rodičů, je obrázek Woodyho Allena, Ijáčka, nebo třeba Spidermana. Prostě je tam vše. I já škol(k)áček. Když jsem tenhle dar otevíral, tak jsem konečně pochopil, jak se cítil Sheldon, když mu Penny dala podpis Leonarda Nimoye (pana Spocka). Snad chápete, a pokud ne, tak to prostě bylo jedno velké „Vauu“. A tak se cítím doteď. A Navíc rozšíření Carcassonne, Tracyho tygr či Cyrano. Byl jsem asi hodný, že jsem toho všeho hodný. A chtěl jsem se pochlubit, páč jsem člověk ješitný, a proto dnes jen tak po matení… Je mi neskutečně dobře a vy se mějte taky tak, či umíte-li to, ještě lépe…