Začínám mít problémy
s trpaslíky a překvapivě se to netýká eufemismu poukazujícím na obsah
některých mých (sou)částí. Třeba peněženky a tak. Navíc peněženku nevlastním.
Ale zpět k problému. Trpaslíci nyní naplňují můj život. V práci i ve
volném čase. A taky ve snech. A to je nejhorší. Nedávno, když jsem si schrup,
mi ve snu chtěl trpaslík vyšetřovat chrup. Byl však příliš malý, aby mi dosáhl
do úst, a příliš hrdý, aby se na něco postavil. S rukama nad hlavou proto slepě
tápal kolem mých rtů, a když mi chtěl nasadit plombu, umístil ji na bradu.
Nejsem zrovna odborník přes dentistické záležitosti, sám jsem si dlouho čistil
zuby tak, že jsem nehybně držel kartáček a pohyboval hlavou ze strany na
stranu, ale domnívám se, že ten trpaslík asi nebyl úplný odborník. A nějaké
poučení ze snu? Zásadně si vyplachovat pouze před diplomovaným zubním lékařem…
Tak už nějaký ten den máme nový
kalendářní rok a já tak do kalendáře zapisuji nové události. Zajímalo by mě,
zda si necháváte staré kalendáře nebo diáře. Já bych si je nechával (závan
minulých let), ale Modrooká je proti mým sběračským tendencím. Je to škoda,
protože by bylo zajímavé, sledovat své proběhlé oka mžiky. Samozřejmě je můžu
sledovat přes zápisy v počítači, ale ty nejsou tak autentické. Roztřesený
zápis, když jsem spěchal, skvrna od čokolády, či nálepka z koncertu. Na
druhou stranu mé zápisy do kalendáře zase nebývají nějak extra myšlenkově
cenné. Většinou jde o narážky na mou dívku a možný výskyt její nahoty v mé
blízkosti v daném datu. Pak možná vlnovkou podržená návštěva zubaře, či
rovně podtržena návštěva koncertu, další vlnovkou podržená návštěva praktického
lékaře, či rovně podtržený fotbal (Vlnovkou jsem vždy podtrhával věci
naplánované a nevykonané, rovně pak naplánované a vykonané). I takhle technicky
popsaný život bych rád občas oživil.
Proto uvažuji nad tím, že bych si
ten diář pořídil. A možná i tu peněženku. Kdysi jsem diář vlastnil, ale někde
jsem ho ztratil. Teď bych ho docela využil, jelikož pracovní povinnosti se kupí
a já se je snažím dát do kupy. Navíc je strašně fajn mít nový diář. Líbí se mi
na tom ta jistá neošmatlanost (stejně jak na nových knihách). Vidím to i na
Modrooké (neošmatlanost?). Ta když si koupila nový diář, tak si ho celý
prohlížela, přičichávala k němu a trochu nesmyslně v něm i listovala.
První zapsané povinnosti pak vypadají jako stopy prvního chodce na čerstvě
napadaném sněhu. Já si ale musím zároveň říkat, co chudák starý diář. Není mu
to líto? Celý rok věrně slouží a pak má být vyhozen? Asi proto nikdy nebudu
vlastnit diář, i když svůj život zapisovat chci. A peněženku asi taky mít nebudu, i když peníze bych nějaké rád
měl. Třeba tolik, abych si mohl kdykoliv koupil diář…
Strašně nerad se stěhuji. Nemám
na tom rád hlavně to přemisťování, což ale je podstata stěhování. Vlastně je to
druhá nejhorší věc vůbec (nejhorší je, když se mě nějaký můj žák nebo student
zeptá, k čemu mu bude probírané učivo). Nerad ve svém životě měním věci
zažité. Je to ve mně už tak zašité. A já se dost ošívám je měnit. Třeba horkou
jehlou. Ale tohle stěhování bude jiné. Promyšlené? Z panelákové objetí se
přemístím blíže k lesům. Jsem lesní obětí? Navíc mi Brno bude ležet na
dlani. Dá se říct, že kohout ví více. Navíc jsem vždy chtěl bydlet
v podkrovním bytě s barovým pultíkem. Už ani nevím proč vlastně. Ale
to je jedno. Hlavně, že tam se mnou bude Modrooká. Tak a teď už končím, abych
mohl do kalendáře napsat nějaké ty nestoudnosti na únor. A hle, po trpaslíku ani stopy…
Žádné komentáře:
Okomentovat